My všichni školou povinní

Obecně nemám nic proti té době ani tehdejším filmům a seriálům, jen se mi prostě většina z nich nelíbí. Možná i proto, že např. právě tohle je až moc vážné. Neupírám herecké výkony dospělých i dětí, jen to není můj šálek.

Ludvík Ráža se od počátků své tvorby věnoval práci pro děti, případně o dětech. Tenhle největší projekt jeho režisérské kariéry pak v sobě spojil obojí, i když snaha o podívanou pro vícegenerační diváctvo je vždy cestou na tenký led. Jasně, celé je to prostoupené dobou vzniku, ale v kontextu tehdejší tvorby se na to dá podívat (vybavuju si například úsměvný dobový detail, kdy Galatíková někoho zve do ředitelny se slovy: "Pojď na chvíli dál, sehnala jsem čerstvý kafe"). Podívat se na to dá už jenom kvůli hereckému ansámblu. Přesněji, herců ve vedlejších rolích. Věřím tomu, že seriál napomohl k růstu popularity Miroslavu Vladykovi, ale postavit značnou část děje na jeho nepřesvědčivém hereckém výkonu byla celkem tragédie. Totéž se týká Veroniky Žilkové. Zatímco dnes je z ní okouzlující šarmantní dáma, tady zamlada s oplácaným ksichtíkem a příšerným účesem rozhodně nebyla sexuální modlou (ano, po svazačce to taky nikdo nechtěl). Jiří Sovák výborný, nicméně jeho čítankový prototyp lidského chápajícího pedagoga je málem těžko uvěřitelný, i když já osobně jsem se s takovým učitelem na základce setkal. To už je pro mě příjemnější role jeho manželky - Blanka Bohdanová nám rozhodně není sympatická, ale pro její konání máme pochopení. Stejně tak působí čítankově manželský pár Šulcová-Bartoška (i když ten, aby jeho postava dostala lidštější rozměr, nechává se svádět letitě provokující Evou Hudečkovou). Jako jejich příjemný protipól pak působí prvoplánově záporná Hrdinovic family (Obermaierová-Augusta a ty jejich dvě příšerný děti). Za zmínku pak stojí rozhodně fenomenální Gabriela Vránová, kterou jsem tady jako dítě zaregistroval poprvé a dlouho k ní pak hledal cestu, aniž bych si nevybavil její famózní kreaci hysterické učitelky Hajské. A přestože řada dalších postav nedostala takový prostor, jejich osobnosti jsou lidštější větší přirozeností a střídajícími se sympatiemi, které k nim chováme (například Jiřina Bohdalová nebo Jana Preissová). Hudba Petra Hapky je sice dobře zapamatovatelná, ale hlavní motiv není nijak nosný. Proto se také sáhlo k běžnému, často používanému a přitom lacinému triku, jak vyplnit seriál hudbou - všimněte si, že jako kulisa v pozadí často znějí výhradně Hapkovy písně.

Seriál beru tak jak je natočen.Neumím si představit, přenést děj do dnešní doby, kdy se děcka zapalují, krade a ne svačiny ale třeba mobily, kdy se nosí do školy nože, anebo se vyhrožuje bombou. Bylo by to velice zajímavý, ale čaj by se u toho pit nedalo,místo takového romantického seriálu bychom měli tvrdej akčňák... Jestli seriál patří k odpadu, tak k recyklovanýmu a když budu srovnávat s dnešními seriály, co k nim říci,nic, již pan Kodet v jednom filmu použil vlastní příměr PVZVMP,ani to nemůžu říci nahlas...

Děkuji všem,kdož ve svých komentářích vyslovili názor, že seriál patří mezi zdařilejší díla ČST. Nemohu zcela souhlasit s názorem MARiO, i když mu rozumím a chápu jej. Pokud si vzpomenu na myšlenku Miroslava Ondříčka, že považuje za opravdové a dobré jen to dílo, které dokáže v lidech vyvolat pohnutí a emoce, tak to se myslím v tomto případě podařilo měrou vrchovatou. Pokud Cesta64 a další vzpomínají na dobu, která souvisí s rokem vzniku tohoto seriálu a konfrontují také minulost a současnost, tak je to přesné, protože naše doba stojí na jiných hodnotách, bohužel. Dnes je to víra v sílu peněz, umění se dělá z kdejaké žumpy, stačí kus drátu, postříkaného barvou, který vyčuhuje z hromady cihel a hned je to umění s názvem Totalita. Vtip je v tom, že dnes dosplí, ale tenkrát děti, cítíly ve svých učitelích autoritu a oporu/ne samozřejmě vždy/, také rodiny vypadaly semknutější a navíc nebylo špatné, že se nedostatek obrátil v dostatek-třeba to zpívání nebo radost z každé maličkosti.