HDP: Hodně divné příběhy

Samotný vznik Hodně divných příběhů je snad ještě divnější, než seriál samotný. Na počátku všeho stála (stejně jako u většiny zásadních věcí) náhoda. A tou náhodou bylo setkání Jiřího Zídka s Karlem Spěváčkem během příprav prvního předávání Zlatého DVD. Nejdříve se přehlédli, potom zkritizovali českou kinematografii, vedli dalekosáhlé debaty o hororech a velmi krátce nato následovalo první společné natáčení, během něhož vznikl krátký trailer. To ještě netušili, jaké bude mít následky, a že se stane nosnou a nezapomenutelnou součástí úvodních titulků. Nápady se hrnuly, zajímavých lokací bylo plno, a tak se rozhodli natáčet ve volném čase povídku po povídce. Jenže ty si začaly velmi záhy žít svým vlastním životem, postavy z jedné se objevily v druhé, až nakonec vznikl seriál plný podivných lidí a ještě podivnějších příběhů, který je neobvyklým pohledem pod pokličku malého města, ve kterém možná žije každý z nás. Zajímavostí a ojedinělostí celého projektu je jeho samotný vznik, za kterým stojí pouze dva lidé, kteří vzali na svá bedra vše od produkčních záležitostí, až po samotnou realizaci natáčení a postprodukci. Vzhledem k ultranízkému rozpočtu, který byl opravdu zanedbatelný a pohyboval se ve velmi nízkých položkách, se vše točilo na jednu kameru a směrový mikrofon bez jakékoliv jiné techniky, optiky či dodatečných světel, natož pak početného štábu. Výsledný snímek tak díky tomu získal svoji neotřelou podivnou a děsivě pravdivou atmosféru, která řadě prázdných a plochých současných televizních seriálů a inscenací domácí provenience chybí. Zkrátka přichází absolutně nezávislý undergroundový seriál, který z hlavy jen tak snadno nedostanete. Pan Bolest už se na vás těší.