Sedm epoch rocku

Obsah jednotlivých kapitol. 1. The birth of rock: Autoři sedmidílního dokumentárního cyklu BBC Sedm epoch rocku jsou přesvědčeni, že rocková hudba poskytla k proměnlivosti doby originální soundtrack. Oproti tomu Libor Pešek po vysílání Radiožurnálu prohlásil, že poprock není hudba; Laco Deczi charakterizoval rockové hudebníky slovy: "Rockoví hudebníci jsou ti, co hrají rok na nástroj". Rock je fyziologický vzdor, rytmicky potvrzuje gravitaci, zatloukáním down beatů, těžkých dob do země. Odtud kritici ortodoxního rocku přezdívají rockery na sudokopytníky. Postupem doby se rocková hudba stala věrohodnou politickou a uměleckou silou. Do hudby vnesla větší hlasitost a osobitý postoj. Rock se zrodil z blues, ale postupně začal dospívat a vydal se stovkami rozmanitých, vzrušujících směrů. 2. White light, white heat: Mnozí se ptali, zda propojení rocku s divadlem nezašlo u skupiny Pink Floyd příliš daleko. Největší ironií projektu The Wall spočívá v tom, že jako inspirace posloužila vzrůstající nechuť Rogera Waterse ke způsobu, jakým vystoupení izolovalo skupinu od publika. A tak, aby to náležitě zdramatizoval, stvořil obří spektákl, a ten kapelu odcizil publiku mnohem účinněji než všechno, co jakákoli skupina na pódiu předváděla kdykoli předtím. Spojení rockové hudby s divadelní performancí bylo nyní na hony vzdáleno průkopnickým světelným show Velvet Underground. David Bowie Roxy Music do ní vnesli okázalost a styl, Peter Gabriel ji s Genesis obohatil parasurrealismem... a v případě Pink Floyd dosáhla epických rozměrů. Novátorské nápady ze šedesátých a sedmdesátých let daly populární hudbě nový rozměr. Z jejich iniciátorů se stali rockoví kmotři. 3. Blank generation: Kultovní skupina Clash se rozhodla prozkoumat celou řadu hudebních vlivů, počínaje rock´n´billy a konče reggae na albu z roku 1979 "London Calling". Byli to právě Clash, kteří sice začali jako typická punková skupina, ale pak se pokusili zjistit, na co jiného se ještě mohou zaměřit a zkusili využít svůj talent ve spoustě dalších stylů a vlivů, a prokázali, že když v sobě máte punkový gen - a pokud ho neztratíte - můžete se s ním dostat kamkoliv. Albem "London Calling" pronikli Clash z punkové extrémnosti na špici rockového středního proudu, kde se na krátký okamžik stali nejvýznamnější skupinou světa. 4. Never say die: Čtyři členové Black Sabbat vyrůstali uprostřed rozbombardovaných továren Astonu, poblíž centra Birminghamu. Skupina se dala dohromady prostřednictvím inzerátu v místní prodejně s hudebninami v roce 1966. Hledali zpěváka a všimli si inzerátu s textem: "Ozzy Zigg žádá štaci". Povídám Billovi: "Ozzyho znám, tohle bude někdo jinej." Napadlo mě, že to musí znít fakt dost dobře, aby si toho všimli, takže jsem napsal "Ozzy Zigg requires a gig". Tři dny nato u nás někdo zaklepal, brácha šel otevřít, pak se vrátil a povídá: "Něco strašnýho tam venku se na tebe ptá." "Šmarjá, co je to za šílence?" Tahal s sebou botu na provázku jako psa. Magor jako vyšitej." 5. We are the champions: "We Will Rock You" a "We Are the Champions" jsou triumfální rockové písně. Vyzývají k maximální komunikaci, empatii, vzájemnou výměnu energie mezi tisícovkami lidí na stadionu a postavou v nadživotní velikosti na pódiu. To je podstata rocku ze stadionu. Sportovní arény ve Spojených se proměnily v duchovní domov těchto hudebních podniků, a obdobné "hymny" se staly věčnou součástí jejich kultury. V sedmdesátých letech stvořila jedna americká skupina odnož divadelního pojetí rocku, a to zcela účelově - právě pro tyto rozsáhlé prostory. Skupinu Kiss tvořili čtyři příznivci glam rocku, které napadlo využít líčidel k tomu, aby se z nich staly hvězdy obří velikosti. Šlo o to navodit iluzi, kdy dokážete lidi přesvědčit, že vidí něco víc, než tam ve skutečnosti je. A z iluze se obdobným trikem stane realita. 6. Left of the dial: Seattle, stát Washington. Počátkem devadesátých let světová metropole hudby. Domov stylu grunge a králů alternativního rocku, skupiny Nirvana. Kapely, která představila zvuk amerického undergroundu širokému publiku. Jakmile vkročili na pódium, vypukla hysterie srovnatelná s Beatlemánií. Lidi vřeštěli, a mně se zježily všechny chlupy na těle. V osobnosti Kurta Cobaina našla Nirvana mluvčího své generace. Kdykoli se dotknul kytary, byla to prostě nádhera. Znamenitý člověk. Skrývalo se v něm něco, co jsem u nikoho dalšího nikdy nezažil. Úspěch skupiny Nirvána zviditelnil celý Síetl. Dokonce i skupina R.E.M. která položila základy alternativního roku, měla na toto město vazby. Když se R.E.M. a Nirvana spřátelili, vzniklo snad nejkrásnější hypotetické "co kdyby" v rockové historii. Ptám se Kurta: "Hráli byste s náma?" On na to: "Víc si nepřeju." - To by bylo turné! S Nirvanou na jednom pódiu! Ovšem šance, že obě tehdy nejpopulárnější rockové kapely světa potkají, byla mizivá. Kurt Cobain se ocitl ve spirále depresí a drogové závislosti, před nimiž ho nikdo nemohl zachránit. 7. What the world is waiting for: Britpop je žánr alternativního rocku, který vznikl v Británii, zrodil se ze zdejší nezávislé hudební scény časných devadesátých let a byl charakterizován skupinami ovlivňovanými britskou kytarovou populární hudbou šedesátých a sedmdesátých let. Hnutí se vyvíjelo jako reakce na rozmanité hudební a kulturní trendy v pozdních osmdesátých a časných devadesátých letech, zvláště stylu grunge z USA. Vlivem hudební invaze amerických skupin stylu grunge do Británie vznikly nové skupiny jako Suede, navázaly na britskou kytarovou hudbu minulosti a otevřely britská témata a znepokojení. Tato skupina byla brzy svým projevem příbuzná s dalšími, včetně Oasis, Supergrass nebo s Elasticou. Skupiny britpopu potom britský alternativní rock zavedly do mainstreamu pop music.