Velká vlastenecká válka

Znásilňování a vyhlazování civilního německého obyvatelstva na dobytých území v Polsku a bývalém Prusku, jak sami naznačují ruští dokumentaristé ve svém vlastním dokumentu. Rozpínavý ruský národ se dodnes nezměnil, což vidíme na současné politické situaci. Běžná praxe byla, že stálo dvacet ruských vojáků ve frontě u příkopu, kde postupně znásilňovali patnáctiletou německou dívenku. Vypalování domů a ničení majetků a věcí, které v životě neviděli, bylo na denním pořádku. Davaj časy! I moje babička mi vyprávěla, jak při osvobození znásilnili její sestru, zabili všechny kuřata, králíky a co nemohli unést nebo odvést, zastřelili a zároveň zapálili chlév a stodolu. A to byli v Čechách a existovala demarkační čára. Chraň nás pánbůh od Rusa! Primitivů tu žije i tak dost.

Jako malá holka jsem v letech 1976-78 několikrát pobývala s rodiči v přímořském německém městě Rostocku. Jezdívala tam s námi i mamčina kolegyně, která tam měla známou (a možná i nějakým způsobem příbuznou) rodinu. Byli to Němci, ale jmenovali se Hlawickovi a pocházeli z Litoměřic. Starý pan Otto mému tátovi vyprávěl, jak ho hned na začátku války coby devatenáctiletého kluka naverbovali do Wehrmachtu, se kterým prošel Polsko i Ukrajinu a dostal se až k Moskvě, kde mu omrzly nohy natolik, že o ně přišel. Ani pak se uniformy nezbavil a až do konce války sloužil v litoměřické telefonní ústředně. Ke vzpomínkám na spálené vsi a hromadné popravy jejich civilních obyvatel na ruském území mu tak přibyly ještě další smutné zážitky z terezínského ghetta a Malé pevnosti. Říkal prý, že když do města v květnu 1945 přijely ruské tanky, vůbec nepředpokládal, že by po tom všem, co viděl, zažil a dělal, mohl zůstat naživu. Nakonec se jemu ani jeho rodině nic nestalo, nějaký čas si pobyli v celách Malé pevnosti a koncem roku mohli Litoměřice opustit. Usídlili se pak právě v Rostocku, ale to trauma z válečných dnů ho pronásledovalo až do hrobu. Bylo prý vidět, jak moc ho ta jeho krvavá minulost opravdu trápí... Válka je opravdu vůl.

Můžu srovnávat se seriálem z r.1978,http://www.fdb.cz/film/40717-velka-vlastenecka-valka.html Srovnání dopadá tak, že seriál z r. 2010 přináší divákovi více počítačových možností źnázornní bitev, zatímco seriál z r. 1978 přinášel autentické záběry kameramanů z krvavých, drastických bojů druhé světové války. Pro zájemce o historii jsou přínosné oba seriály. Uvidí v nich nadlidské úsílí vojáků Rudé armády, bez jejíhož hrdinství by zde nikdo z nás nebyl(vzpomeňme co plánoval Heydrich a jemu podobné zrůdy s českým národem) a nebo by část Čechů, která by přežila, byla otroky panské nadřazené rasy, za kterou se Němci v počátku čtyřicátých let minulého století považovali. Všem padlím vojákům Rudé armády patří velký dík.

Vydařený válečný seriál s chytlavou hudbou a dobrou atmosférou, kdy německá hlášení jsou doprovázená německým hlasem na pozadí a ruská ruským s doprovodem melancholické a horové hudby. Ale trochu mi vadí glorifikace ruských ovoboditelé, kteří nás osvobozovali čtytřicet let i přes naše protesty, takže ačkoliv jsem vděčný za 1945, tak jsem to zase maže 1968, takže mám k nim neutrální postoje, ale seriál si nezaslouží neutrální pětku.....