Třicet případů majora Zemana

Drogy, pitomá hudba a smrt pilota, je hlavní děj příběhu, kde řádí Jirka Lábus, Jaroslav Drbohlav, Oldřich Vlach a unesené letadlo, které nikomu nic dobrého nepřineslo, Zemanova dcéra vyrůstá z puberty a již se jí zapalují lýtka, o nápadníka nemá nouzi. Již jsme si zvykli na to, že Zeman se každoročně vysílá, na našich obrazovkách, což svědčí, že asi zase to není tak špatné. A těch agitek, máme kolem sebe tisíce denně, po celém světě. Putin ulovil kapitální kousek, Putin zachránil lovce, Putin je výborný hokejista. Vinnetou se také promítá neustále, a při tom v USA nesmí ani na obrazovku, také proto, že je to agitka a při tom všem byli milióny indiánů vyvražděno. Prezident USA přepaden, prezident USA unesen, prezident USA byl zabit na ulici nebo v posteli. Tyto akční agitky, ikdyž jsou dobře natočeny, dějově jsou chabé. Někdo dá peníze a režizér musí natočit něco, kdy se budou diváci v kinech rvát o vstupenky. Režizér Sequens, kdyby si nemusel nechat do své práce kecat, natočil by určitě seriál, který by splnil umělecké, vysoké nároky diváků. Proč tento seriál dvacet let jitří city diváků, kdy děj je trochu upraven, píše se, že příběh je na motivy, podle a odsoudit režizéra a herce Brabce, že natočili skvělý seriál, který byl v novodobé historii opakován snad 20x. Při tom za socialismu to bylo asi 3x. Jiné hodnotnější seriály zapadly a pes po nich ani neštěkne. A jestli se někdo stydí za roli v seriálu, jeho problém, v tom mu nikdo nepomůže...

Jasný tenhle díl je se skutečností málo podobný a soudruzi zde účtují se "závadnou hudbou, zábavou"máničkama a drogama" a taky určo s "Plastikama".Díl je to nadprůměrný, ale díky některým hláškám a scénám jdu s hodnocením o něco nahoru - dnes jistým způsobem kultovní díl.

Příběh obsahuje reálně dvě odlišné věci, ale v rámci svého cíle se to k sobě prostě hodilo. Nejdříve tu máme undergroundovou kapelu hrůzně vypadající, kteří hrají podivnou hudbu dokonce pro režim s nepřijatelnými biblickými texty a šířící mezi mládeži drogy. Skupina Mimikry je parafrází skutečné kapely Plastic People of the Universe, jejichž členové dodnes na tím kroutí hlavou. V příběhu se připravují unést dopravní letadlo s úmyslem se dostat na západ, což také provedou a podaří se jim to. Použita byla skutečná, v Československých dějinách první, událost únosu letadla, který byl zfilmován už v roce 1952 pod názvem ‘Únos’. Už dle roku vzniku je jasné, že se jedná o silné propagandistické dílo. Nic naplat, tvůrci si na tom pod dohledem tehdejšího ministerstva vnitra dali opět záležet, takže se nedá v žádném případě říci, že by se jednalo o špatný film. Při sledování si jen divák musí ideově jako obvykle vypnout mozek.

Tenhle díl hodně pozdvihla hudba Zdeňka Lišky písnička"bič boží", jinak, kdyby se točilo doslovně podle historie to ne, ale díl je složen na motiv dvou skutečných příběhů a to z příběhu skupiny plastic peapl (jejich "hudba" je ve skutečnosti pro lidi obdařeným hudebním sluchem neposlouchatelná oproti geniální Liškově hudbě, kterou do filmu pro ně resp. pro tu hud, "hašišáckou" skupinu napsal, ta Liškova hudba je naopak geniální. Díl Mimikry se skládá i ze skutečného příběhu uneseného letadla se zastřeleným pilotem. Tady především nešlo o nějaký únos z ráje do německa, jak píše ironicky onibus, únos letadla je těžkým trestným činem stejně tvrdě trestaným v tehdejším kapitalistickém západním Německu stejně jako v socialistickém Československu. Stejně jako je trestným činem "včeličky bzučej" prodej a distribuce drog.