Zajímavá studie bezdětného manželství, jeden z nejvyzrálejších a nejdůkladnějších filmů televizního cyklu Rodinné situace (Sytuacje rodzinne), který ve druhé polovině 70. let nabízel zajímavé sociologické sondy do různých podob polské rodiny (více informací o vzniku cyklu - viz film Agnieszky Hollandové Nedělňátka). Základním cílem tvůrců bylo předvést důsledky toho, co takové zásadní rozhodnutí - dát přednost kariéře před rodinným životem - způsobuje v psychice, zvláště té ženské.
Snímek Agnieszky Hollandové byl inspirován divadlení hrou Andrzeje Szypulského Życie seksualne białych myszek (Sexuální život bílých myšek), která byla s úspěchem uvedena ve varšavském Novém divadle v roce 1976 v režii Wojciecha Zeidlera.
Pro ambiciózní sedmatřicetiletou docentku Annu Walewskou je kariéra psycholožky a zaměstnání na univerzitě hlavním smyslem a cílem života. Podřizuje tomu veškerý osobní život, které staví tzv. na vedlejší kolej. Její manžel Jerzy rovněž pracuje v akademickém prostředí - je profesorem na Vysokém učení technickém. Nemají děti, protože se tak Anna sama rozhodla, a její muž, jenž se také soustředí především na svou kariéru, se tomu ochotně přizpůsobil. Anna má milence, mladého lékaře, a využívá ho jen pro svá občasná rozptýlení. Oběma manželům tento model celkem vyhovuje, ponechávají si relativně velkou osobní svobodu a zdatně budují veřejné vědomí úspěšného páru. Annino profesní setkání s mladou neúspěšnou sebevražedkyní Marií, k níž jako psycholožka postupně nachází cestu, jí otevře nový pohled na její velmi rutinní a povrchně uspořádaný život. Sympatická a hezká dívka se totiž pokusila otrávit kvůli staršímu milenci, se kterým Annu nečekaně pojí mnoho společného... Dochází ke zjištění, že by mohla změnit dosavadní život, ale uvědomuje si také, že už je asi trochu pozdě… Nepropásla to nejdůležitější, co by žena měla ve svém životě zažít - tedy mateřství a s ním spokojený rodinný život? Agnieszka Hollandová na malém prostoru velmi delikátně odkryla morální problémy svých současníků. Je skvělou pozorovatelkou a zároveň analytičkou, která následuje mistrovství svých učitelů. Dobová kritika ji dokonce označila za Zanussiho v sukních.
Herečce Barbaře Wrzesińské se podařilo vykreslit ambiciózní Annu s patřičnou chladností a cyničností. Zároveň dokázala jemně vystihnout rozporuplné pocity v okamžiku jejího životního zlomu, kdy začne poprvé pochybovat o smyslu života a pochopí, že bylo možné vydat se i jinou cestou. Úspěšně jí sekunduje Iwona Biernacká - ve filmu nepříliš často obsazovaná divadelní herečka - jako Marie.
Pavla Bergmannová, Letní filmová škola 2012
