Agnieszka Holland

Jedna z nejuznávanějších polských režisérek a významná představitelka polské „nové vlny“ vystudovala režii na FAMU. Předtím, než začala sama režírovat, psala scénáře pro Andrzeje Wajdu. Jejím prvním velkým filmem byl snímek „Aktorzy Prowincjonalny“ (1980), za který získala své první mezinárodní ocenění, Cenu mezinárodní kritiky na filmovém festivalu v Cannes (1980). V prosinci roku 1981, těsně před tím než bylo v Polsku vyhlášeno stanné právo, emigrovala do Francie. V roce 1985 získala nominaci Americké filmové akademie za nejlepší zahraniční film „Bittere Ernte“, který popisuje vztah polského farmáře k židovské ženě na útěku během Druhé světové války. Další oscarová nominace přišla v roce 1991 v kategorii nejlepší scénář za film „Evropa, Evropa“ (1991). Příběh židovského chlapce, který se stal za války příkladným členem Hitlerjugend je nejoceňovanějším dílem její tvorby. A. Holland si za něj také odnesla Zlatý Globus. Po tomto úspěchu začala pracovat v USA. Režírovala začínajícího Leonarda di Capria ve filmu „Úplné zatmění“ (Total Elipse, 1995) o zničujícím vztahu „prokletých básníků“ Rimbauda a Verlaina. Jako přítelkyně Krzysztofa Kieślowského se podílela na scénáři filmu Tři barvy: Modrá. K jejím posledním dokončeným filmům patří hudební drama „Ve stínu Beethovena“ (Copying Beethoven, 2006), který získal cenu na MFF v San Sebastianu. Sporadicky režíruje i televizní filmy a seriály. Od roku 2000 pracuje opět v rodném Polsku. Režírovala zde i několik epizod TV seriálu Ekipa. Byla vdaná za Slováka Laca Adamika, který působí v Polsku jako uznávaný divadelní režisér. Mají spolu dceru Kasiu, která je spolurežisérkou Jánošíka.