Návrat Agnieszki H.

Pozoruhodnou mozaiku vzpomínek na dobu studia na pražské FAMU, ale také na politicko-kulturní události, které s sebou konec šedesátých let v Československu přinesl, skládají v tomto dokumentárním snímku nejen režisérka Agnieszka Hollandová, ale rovněž její spolužáci, přátelé a rodina. Světově uznávaná režisérka Agnieszka Hollandová přijíždí pracovně do Prahy, aby zde natočila televizní minisérii Hořící keř (2013), která se nekompromisně věnuje hořkému období československých dějin - událostem po srpnové okupaci. Sama Hollandová byla přímým svědkem těchto událostí a v dokumentu Návrat Agnieszky H. se do dané doby také navrací. Mezi oběma snímky tak vzniká velice zajímavá paralela. Nelze ji ovšem definovat jako vztah, který často budují „filmy o filmu". Paralelu zde vytváří zejména historické údobí, a proto dokument režisérského tandemu Petrycki-Krauzeová daleko lépe vystihuje označení „dokument o době minulé". Takto naznačená vazba mezi oběma filmy z tohoto dokumentu vytváří velice zajímavý počin. Ačkoli je Hollandová hlavní aktérkou filmu, ke slovu se dostanou i její čeští a polští přátelé či rodinní příslušníci. Nevzniká typický autobiografický portrét, jenž by prezentoval jednostranný pohled, ale často formou dialogu či společné rekonstrukce událostí vzniká barvitá mozaika doby z let 1966 až 1971. Diváci se seznamují s okolnostmi studia Hollandové na pražské FAMU v kontextu doby a místa. Odkazem na pražské prostředí je i název snímku, který přivolává ducha Franze Kafky. Návratu Agnieszky H. nelze ani zcela upřít charakter portrétu. Hollandová stojí v centru dění. Je snímána v různých situacích, od intimnějších až po ty záměrné a plánované. Diváky provádí různými místy, se kterými byla spojena v době svého pobytu, a často se dělí i o své názory a pocity. Výsledkem je komplexní obraz její osobnosti, jenž také podává důkaz o tom, jak pobyt v tehdejším Československu ovlivnil její další uměleckou tvorbu. Zajímavým aspektem filmu zůstává také dvojice režisérů a jejich otevřený vztah s Hollandovou. Tyto přiznané relace dodávají snímku intimnější charakter. Zatímco kameraman a dokumentarista Jacek Petrycki spolupracoval s Hollandovou na několika jejích filmech (Provinční herci, Osamělá žena či Horečka), s mladší Krystynou Krauzeovou ji pojí pouze přátelské pouto. Oba však dokázali slavnou režisérku nejen přesvědčit k realizaci snímku, ale také se jí přiblížit víc, než by byl schopen tým zvídavých dokumentaristů. Petr Vlček , LFŠ 2014