Čas černý jako voda

Televizní zpracování motivů románů portugalského spisovatele J. M. Ferreira de Castro přineslo především vzrušující příběh. Autorka hry nazvané ČAS ČERNÝ JAKO VODA Jana Dudková byla nucena z pochopitelných důvodů obejít vnějškovou exotičnost prostředí brazilské džungle a hledat dramatičnost v protikladnosti charakterů jednotlivých postav. Měla přitom k dispozici poměrně malý prostor, takže úspěch inscenace závisel do značné míry na režisérovi a hercích. Mladý hrdina, nedostudovaný právník, je nucen opustit Portugalsko kvůli účasti na vzpouře a nutnost obživy ho přivádí do takřka trestaneckých podmínek kaučukových plantáží na březích Amazonky. Oldřich Kaiser dokázal v této postavě vyjádřit naivní údiv synka z dobré rodiny tváří v tvář drsnému světu vyvrhelů a štvanců. V duchu scénáře budoval režisér Jaroslav Dudek inscenaci na jakémsi symetrickém principu. Nejdříve sleduje studentovo kruté probuzení do reality v trojici sběračů kaučuku přímo na „štrece“ (Oldřich Kaiser tu byli skvělými partnery Jiří Bartoška a Josef Somr), posléze se hrdina ocitá na stanici v trojúhelníku milostném mezi správcem (Radovan Lukavský) a jeho ženou (Milena Dvorská). Ve chvíli, kdy se tyto dva světy protnou, drama vrcholí. Jenže řešení mladíkova dilematu, kdy je nezbytné volit buď lásku, nebo přátelství, neproběhlo ve hře v rovině psychologické, ve sféře autentické motivace, a bylo bohužel zastřeno snadnějšími dějovými efekty. Rozčarování z „vypuštěného“ závěru proto kalí celkový dojem z díla. BÍLEK, Petr [pb]. [i]Týden v televizi.[/i] Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1982 [8. prosinec], č. 49, s. 19. [upraveno, zkráceno]