O slavnosti a hostech

V případě Němcova „popisu jedné slavnosti“ lze stejně dobře mluvit o podobenství i o pamfletu a narážka na titul jedné z Kafkových povídek má hned dvojí opodstatnění. Prózám tohoto temného vizionáře se film podobá jak svým zcizujícím stylem, tak svým obsahem, zaměřeným na deformované mechanismy chování, které se etablují jako plně funkční a normativní. Přitom i nejbizarnější charaktery a situace jsou oběma umělci vykresleny s odstupem, navíc jako by šlo o cosi samozřejmého a nevzrušivě běžného. Modelová situace zlověstně laskavého hostitele, jenž zve k prostřené tabuli jen poslušné a oddané hosty a trestá i sebemenší projev nesouhlasu, byla v době vzniku filmu chápána jako ostrý protirežimní výpad. Rozuměli mu tak nejen diváci, ale i stranická cenzura, která ho pronásledovala různými postihy. Možná i to přispělo k jeho legendárnosti, podstatné však je, že groteskní podobenství o postojích lidí tváří v tvář moci má nadčasovou platnost. Zdena Škapová MFF Karlovy Vary 2016