O slavnosti a hostech

Tato filmová alegorie Jana Němce mě poněkud rozpoltila. Co se týče obsahu je to zcela jasné a také závažné poselství navíc zajímavě stylizované. Do tohoto rámce zapadá i výběr dost málo okoukaných herců (a neherců). Ale ten způsob prezentace je pro mě hodně těžce k pobrání a nazývat tenhle film komedií se mi zdá být vysloveně absurdní. Hodně těžce se to absorbuje až si člověk říká, že některým filmům naší "nové vlny" 60.let bylo vlastně v tom trezoru docela fajn. Co je platná umělecká cena a společenská důležitost, když se na to nedá moc koukat.

Něco přes hodinu kecání a takových pitomostech, že až to bolí. Bez logiky, bez děje, bez nápadu, prostě plácání a plácání. „Herecké“ výkony spočívaly v odříkávání textu, a dialogy? Škoda psát. Končím.201511106732/6734

Mrazivé podobenství o mechanismech totalitního režimu, jeho způsobech manipulace, zastrašování a oblbování stáda. Množství symbolů a náznaků z něj dneska dělá trochu příliš intelektuální podívanou, ale atmosféra tísnivé nejistoty a nepostřehnutelného nátlaku je navozená skvěle.

Nádherná ukázka jak komorní prostředí stačí k vytvoření tak působivého filmového zážitku, ta tísnivá jakoby neuchopitelná atmosféra diktatury by se dala krájet. Skvěle zpracované dialogy ukazující manipulaci a ovládání za pomocí strachu, různý reakce různě pokořivených lidí. Z tohoto filmu mrazí a přitom se odehrává v krásném, dalo by se říci idilickém, prostředí. Snad je to právě tento kontrast, co umocňuje výsledný dojem.