Obsluhoval jsem anglického krále

Dlouho očekávanou adaptaci stěžejního díla Bohumila Hrabala i české literatury dvacátého století Obsluhoval jsem anglického krále nakonec realizoval jako svůj šestý hrabalovský přepis Jiří Menzel. Podle vlastních slov usiloval o zachování autorovy poetiky bez filmařské exhibice a o sdělnost i pro méně náročné diváky. Příběh malého muže Jana Dítěte se odvíjí od třicátých do šedesátých let minulého století a je zaplněn množstvím epizod. Menzel podle vlastního scénáře střídá různá časová pásma prostřednictvím vzpomínek zestárlého hrdiny, který po propuštění z vězení žije jako cestář kdesi v pohraničí. Dítě, jemuž se nakrátko splnil sen být milionářem, si vybavuje především tři svá číšnická působiště: maloměstský hotel, luxusní hotelovou rezidenci a restaurant v pražském hotelu Paříž. Vzpomíná na manželku, sudeťačku Lízu, kvůli níž se stal kolaborantem. Vybavuje si i další ženy svého života a připomíná si bohaté zákazníky, kteří se znalecky oddávali požitkům jak z jídla, tak z erotiky. Do hedonistické roviny s lehkým humorem, odvozeným třeba z němé grotesky či z dobových komedií, zasahují bouřlivé politické události prostřednictvím autentických rozhlasových nahrávek či filmových žurnálů. Tvůrci propojují lehké s vážným pomocí jednoduchých metafor (např. Jan za heydrichiády odevzdává při vyšetření plodnosti své sperma, zatímco jeho vrstevníci jsou popravováni). Film je postaven především na obraze a pestrém hudebním doprovodu. Minimum dialogů provází vypravěčův monolog. – Protagonistu ve stáří představuje Oldřich Kaiser, v mládí bulharský herec Ivan Barnev, Lízu hraje Němka Julia Jentschová a na plátně se objeví i maďarský režisér István Szabó. – Líbivá, poněkud chladná a konzervativní adaptace zachycuje povrch Hrabalovy prózy, jen málokdy se však dostává hlouběji, čímž bohužel zůstává pozadu za uměleckou i společensko-politickou kvalitou předlohy, vypovídající mj. i o českém charakteru. – Okolnosti zpracování této látky mají své místo v dějinách české kinematografie, neboť byly provázeny řadou afér, osobních útoků i podivných producentských praktik. Značnou vinu na tom měl sám spisovatel, který podepisoval papíry různým stranám. Film chtěl na počátku devadesátých let natáčet Karel Kachyňa, ten se později nepohodl s J. Menzelem, který byl posléze ochotný natáčet podle vlastního scénáře. Látku odmítl Miloš Forman, později na ní dokonce dvakrát pracoval Jan Svěrák a také autorská dvojice Petr Jarchovský a Jan Hřebejk. Nakonec tedy snímek natočil podle vlastního scénáře J. Menzel. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/2