Boj sněžného pluhu s mafií

V posledních dvou třech letech sleduji, že v mé oblibě severská kinematografie jde stále nahoru. Thrillery, kriminálky, horory a komedie jako třeba "Pluh" patří k tomu nejlepšímu, co lze sledovat na TV kanálech, zejména Film Europe, což je zřejmě nejkvalitnější TV kanál dostupný v Česku s titulky. Kriminální komedie stojí na Stellanovi Skarsgardovi a jeho zadumaném řidiči sněžného pluhu, kterého smrt syna a neschopnost policie pořádně nadzvedne. Sled úmrtí je ve filmu znázorněn vždy křížem a jménem, což nejvíce pobaví při závěrečné přestřelce, kdy se málem nevejdou na obrazovku. Prostředí severské zimy mě přinutilo vzít si přes mikinu ještě vestu, ale bavil jsem se znamenitě. A i když jsem film sledoval již po půlnoci, byl jsem ve střehu.

No, já viděl nejprve remake, což je škoda. Ale nevadí, tento film je jednoznačně lepší. I když mohl být ještě lepší.

Severská černohumorná krimi o pomstě pluhaře a ctěného občana vůči mafii co mu zabila syna. Zasněžená krajina, absurdno, pluhy a frézy, Albánci a Srbové, drogy, pomsta, krev, sníh a mráz, pomalé tempo. Smíchejte to a máte film Boj sněžného pluhu s mafií - 60%.

Norské prostředí jakoby bylo krajem mrazivě bílého romantického pokolení. Takřka jako pohádková země nevinnosti. Takový dojem navozují úvodní scény běžného odklízení sněhu uklízecím vozidlem. Vskutku krásné záběry. Netrvá však dlouho a dojde k absurdnosti života. Nils byl zvolen občanem roku a krátce na to mu drogoví dealeři zabijí syna. Co se stane? Občan roku se vydá na cestu pomsty. Ale jo, z diváckého zvyku se to dá ohodnotit jako šablona typické seagelovky. Avšak s tím rozdílem, že tady se o akční jízdu nejedná. Severský film se sice nevyhýbá brutálních scén, mimo jiné i žena dostane pořádný úder pěstí, ale spíše se jedná o lehčí a dokonce i úsměvnou dramatizaci dotýkající se takřka až artu. Precizně propracované záběry dokonale skrývají černý humor a vytvořené gangsterské karikatury. Tak, jak jsou charakterově gangsteři stylizovaní, skutečně spíše vytváří nenucený úsměv. Značně jednoduchý děj se tak v žádném případě vůbec nebere vážně. Dějový vývoj poukazuje na Nielsenovu postupnou likvidaci všech, co se na smrti jeho syna nějak podíleli. Ale tak nějak přirozeně. Divoké přestřelky, mohutné rvačky či nějaké honičky se prostě nekonají. Krev poteče, to zase ano, ale jinak je ve všem spíše poetika. Poetika, která se, jistým projem, dobře trefuje, mimo jiné, také do politicky rasové inkluze. Snímek je mírně zábavný s krásnými kamerovými záběry přinášející filmový požitek, jaký umí jen ti na Severu. P.S. Protože na snímku pracovalo Norsko, známé svou podporou homosexuality, ani zde nechybí agitka líbajících se chlapů. Scéna, která kdyby chyběla, nic by se nestalo, neboť, jako obvykle, dějem vůbec nehýbe.