Jak lidé zajali zvuk

V devatenáctém století dovedli už lidé sestrojit složité hudební nástroje, ale „zajmout“ zvuk a znovu jej reprodukovat, to nedokázali. Až roku 1877 zaznamenala pergamenová membrána lidský hlas do staniolové fólie. Pak byl staniol nahrazen voskovou hmotou a ve světě se objevily první zdokonalené fonografy. A o deset let později první gramofony s kruhovou deskou a hlásnou troubou. A potom se dokonce začalo nahrávat. Kolem roku 1926 se nahrávání změnilo. Citlivý elektromagnetický systém rozkmitá jehlu v rytmu proudu z mikrofonu. Při přehrávání hotové desky rozkmitá klikatá drážka jehlu, což vzbudí v přenosce slabý elektrický proud, který po zesílení rozechvěje membránu reproduktoru. Také film se hlásil o to, aby mohl být slyšen. Zesílený proud z mikrofonu byl zaveden do lampičky, naplněné zředěným neonem, která mění intenzitu světla přesně podle elektrického proudu. Když se světelné změny nafotografovaly úzkou štěrbinou na běžící film, vznikl přesný záznam zvukových vln. VOSTRÁ, Ludmila. Katalog 44. Mezinárodního filmového festivalu populárně-vědeckých a dokumentárních filmů, 2009.