Jeden den Andreje Arseněviče

Prostřednictvím filmových klipů, deníkových záznamů a osobních úvah, vzdává slavný mistr dokumentárního filmu Chris Marker v dokumentu Jeden den v životě Andreje Arseneviče poctu jeho příteli a kolegovi, Andreji Tarkovskému, který má na kontě takové klasiky artového filmu jako Andrej Rublev - 1966 a Zrcadlo - 1975 a který zemřel v roce 1986. V úvodu filmu vidíme dokumentární záběry z dojemného setkání režiséra s jeho synem, který konečně dostal oficiální platná víza od sovětských úředníků, což pro něj znamenalo povolení vycestovat z Ruska a možnost žít se svým otcem v Paříži. A právě v době tohoto setkání a v době natáčení jeho posledního filmu Oběť - 1986 se nám vynořují vzpomínky, citace, odkazy a perspektivy toho, co tvoří filmový styl jednoho z největších mistrů všech dob v artové kinematografii. Prostřednictvím detailních analýz Tarkovského filmů – včetně vzácných scén z jeho studentského filmu a prakticky neznámé produkce Borise Goudonova – se Marker pokouší najít Tarkovského v jeho vlastním filmovém díle. Markerem vytyčené paralely mezi životem a dílem Tarkovského nabízí originální portrét ojedinělého filmového režiséra. Osobní příběhy z Tarkovského deníku – jeho prorocké setkání s Borisem Pasternakem - autorem Dr. Živaga , či jeho přímá konfrontace s KGB v ulicích Paříže - přičemž si myslel, že ho chtěli zabít – dodávají filmu neobyčejné kouzlo. S pracovními záběry z natáčení Tarkovského filmu Oběť, kde Tarkovsky posedle diriguje celý filmový štáb, a s jeho intimními chvílemi, strávenými s jeho přáteli a rodinou, je snímek Jeden den v životě Andreje Arseneviče osobním a obdivujícím portrétem monumentálního filmaře. Film měl premiéru v roce 2000 na MFF v Berlíně. Zdroj: Film Europe Media