Wolfgang Amadeus Mozart

Geniální hudební skladatel a klavírní virtuos, tvůrce skladeb světského i duchovního charakteru Johannes Chrysostomus Wolfgang Gottlieb (Gottlieb = Theofil čili Amadeus) Mozart se narodil 27. ledna 1756 v Salcburku jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Dospělosti se z celého klubka sourozenců dožil pouze on a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Anna Marie, přezdívaná Nannerl, rovněž velice nadaná klavíristka. Otec Leopold, sám vynikající muzikant, si velice brzy všiml neobyčejného hudebního nadání svých potomků a proto je už od útlého mládí připravoval na slavnou kariéru - lépe řečeno, předváděl je před významnými posluchači jako cvičené opičky a harcoval s nimi v dlouhých hudebních turné po metropolích celé Evropy. Během nich byli malý Wolfgang se svou sestrou byli představováni jako zázračné děti. Není divu - na klavír hrál budoucí génius už od svých tří let a jako šestiletý chlapeček byl pozván samotnou císařovnou Marií Terezií, aby předvedl své umění před vídeňským císařským dvorem. Měl rád všechny hudební nástroje - učil se na klavír, violoncello, housle a varhany, jenom trubku nenáviděl - bytostně nesnášel její zvuk. Výhodou značně úmorného a nepohodlného cestování bylo, že si během něj malý Mozart mimo hudebního růstu osvojil i několik evropských jazyků, takže později neměl problémy se kdekoliv ber problémů domluvit. Jako dospělý muž nebyl W.A. Mozart žádný krasavec - nevysoký, modrooký blondýn s velkou hlavou a obličejem mírně zjizveným od neštovic. Přesto však jej historie zná jako velmi společenského, až výstředního člověka se zvláštní povahou, hlavně v dámské společnosti značně oblíbeného. Je o něm známo i to, že byl vynikajícím karetním hráčem a ovládal prý velice dobře až několik desítek různých karetních her a vedle samotné hudby byly údajně karty jeho největší osobní vášní. Roku 1777 mu během turné po Francii zemřela v Paříži matka (na tyfus) a krátce nato, po návratu do rodného Salzburgu přijal Mozart místo varhaníka. Je tu však silně nespokojen a proto proti vůli svého chlebodárce, arcibiskupa Colloreda, prchá do Vídně. Tam se mladý hudebník zapojil do pokrokářských kruhů a roku 1785 dokonce vstoupil do vídeňské zednářské lóže Dobročinnost. Ještě předtím (r. 1782) se oženil s dcerou své bývalé bytné Konstancí Weberovou, což vyvolalo ostrý nesouhlas jeho otce i sestry Nannerl. Dovršila se tím roztržka, která vznikla již při Wolfgangově konfliktu s arcibiskupem Colloredem a odchodu do Vídně. Nicméně, časem se jeho volba ukázala jako velice prozíravá a oba spolu prožili poměrně šťastné a spokojené manželství. Měli celkem 6 dětí, dospělosti se však dožili pouze 2 synové: Carl Thomas, právník, a Franz Xaver,klavírista a skladatel. Životní dílo W. A. Mozarta je obdivuhodně rozsálé a rozmanité - jednu za druhou doslova chrlil opery, operety, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály. Mezi lety 1786 - 1790 vznikly jeho nejslavnější opery "Don Giovanni" a "Figarova svatba", které byly s velkým úspěchem uvedeny v Praze, čemuž byl Mozart osobně přítomen. K našemu hlavnímu městu měl slavný skladatel velmi vřelý vztah, což ostatně dokládá i věta "Mí Pražané mi rozumějí!", která je mu často připisována - a to patrně právem. Při svých návštěvách Prahy pobýval u manželů Duškových (české zpěvačky Josefíny Duškové a pianisty, pedagoga a skladatele Františka Xavera Duška) na jejich usedlosti Bertramka, kde mimo jiné, dokončil i " Dona Giovanniho" - a to jen těsně před jeho památnou pražskou premiérou 29. října 1787. Sám Mozart údajně považoval pobyty na Bertramce za nejkrásnější chvíle svého krátkého a pohnutého života. Naposledy W.A. Mozart navštívil Prahu krátce před svou smrtí, a to na podzim roku 1791 při uvedení korunovační opery "La clemenza di Tito". V září předchozího roku uvedl Mozart operu" Cosi fan tutte" ("Takové jsou všechny") ve Frankfurtu nad Mohanem a podnikl další koncertní turné. Rovněž složil několik menších komorních děl a také zpěvohru "Kouzelná flétna", která byla provedena v periferním divadle „Na Vídeňce“. V té době se už potýkal se značnými dluhy, které se snažil překlenout častými půjčkami. Závěrem roku 1791 Mozart onemocněl - sužovaly jej vysoké horečky, bolest hlavy a halucinace. Od 20. listopadu již neopustil lůžko a jeho stav se rychle zhoršoval. Objevily se otoky končetin, často přicházela zimnice a zvracení. Nakonec se objevila svědivá kožní vyrážka. 3. prosince mu lékař pustil žilou a 5. prosince v 0:50 hodin Wolfgang Amadeus Mozart zemřel. Když zpráva o jeho skonui dorazila do Prahy, vyzváněly tu zvony celou půlhodinu. Jeho přátelé uspořádali tryznu v chrámu sv. Mikuláše, kam přišlo přes 3000 lidí. Své poslední dílo "Requiem " již skladatel nedokončil,to učinil na výzvu Mozartovy vdovy až jeho žák, Franz Xaver Süssmayr. Mozartův konec života je dodnes obestřen rouškou tajemsrví - objevily se spekulace, že za ní stojí jeho zednářští "bratři", protože v "Kouzelné flétně", tvářící se na první pohled jako pouhá pohádka, vyjevil prý skladatel jakési zednářské motivy a tajemství. Další stín viny padá na Mozartova současníka, italského skladatele Antonia Salieriho, který měl na Mozarta údajně značně žárlit. Ani jedna z těchto variant však nebyla a pravděpodobně už nikdy nebude nijak potvrzena ani vyvrácena, což je pochopitelně škoda. Dnešní věda by zajisté původ Mozartova skonu (v poměrně mladém věku necelých 35 let) odhalit uměla, ale protože W. A. Mozart, jeden z největších skladatelů klasické hudby všech dob, byl pohřben do hromadného hrobu vídeňské chudiny, nejsou k dispozici žádné jeho hodnověrné ostatky. I tak může skončit jeden slavný život...