Papírové hlavy

Umělecký střihový dokument Papierové hlavy je unikátní autorskou výpovědí známého slovenského filmaře Dušana Hanáka o totalitě v poválečném Československu. Podle režisérových slov je snímek „reflexí o svobodě a nesvobodě, o vztahu občana a moci. O tom, jak se chová člověk, když s ním manipuluje totalitní moc, jak je ničený, ponižovaný, oloupený, strašený a kompromitovaný, ale také o tom, jak se brání a odolává, kolektivně i individuálně, jak nepřestává toužit po svobodě...“ – Ve snímku se prolíná několik rovin. První z nich jsou karnevalové motivy „papírových hlav“ z prvomájových oslav. Filmaři využili oslav 1. máje 1990 a udělali pojízdnou tribunu, na níž vystupují statisté s velkými papírovými hlavami, představující komunistické papaláše. Tento leitmotiv se během snímku několikrát vrací a tvoří i epilog, v němž se papírové hlavy ocitají při jakémsi happeningu mezi bavícími se lidmi. Druhou rovinu tvoří archivní zpravodajské záběry z klíčových okamžiků našich dějin a ukázky z unikátních, dosud nezveřejněných propagandistických a instruktážních filmů z archivu ministerstva vnitra. Třetí rovinu pak zastupují výpovědi pětapadesáti svědků různých událostí (celkově bylo zaznamenáno sedm set padesát výpovědí!). Základním východiskem díla je kontrapunkt, protiklad mezi oficiálním zpravodajským záběrem a zcela odlišným svědectvím postižených osob. Pod každým obrazem z májových veselic, komunistických oslav či z budovatelských úspěchů se obnažují lidské utrpení, ponížení, děsivá nespravedlnost, ale často také nezlomná víra ve svobodu. Na filmovém plátně se tak znovu objevují situace, při nichž diváka mrazí v zádech, ale díky asociačnímu spojení obrazu a slova i okamžiky, vzbuzující úsměv nad tupostí a bezduchostí komunistického režimu. Snímek přináší objevné materiály, z nichž mohou těžit i historikové. Věnuje se převážně druhé polovině čtyřicátých let a padesátým letům. V hutnější zkratce pak podává zbytek československé historie do listopadu 1989. Slovo v něm mají bohužel jen oběti; poněkud schází přímá konfrontace s jejich tyrany. Významnou součástí sugestivního díla je i hudební „koláž“ klasické hudby a dobových skladeb a písní. – Koprodukční snímek vznikal v rozmezí pěti let a při svém uvedení v zahraničí a na Slovensku měl až nečekaný ohlas. Zdroj: NFA / -tbk-