Banáni

Scénář Banánů vychází ze starého projektu s původním názvem The Weirdo („Divnej týpek“), který napsali Woody Allen s Mickey Rosem někdy v polovině šedesátých let, a po svém prvním scénáristickém úspěchu v Seber prachy a zmiz zpracovali v podklad k celovečerní komedii ve stylu klasického slapsticku (v Čechách říkáme grotesky), včetně četných vizuálních gagů, honiček, házení dortu a absurdních situací. Banáni jsou sledem vtipů orámovaných minimalistickou zápletkou: Woody (jako Fielding Mellish) pracuje ve zkušebně moderních vynálezů. Když potká radikální aktivistku Nancy (Louise Lasser), Fielding se do ní zamiluje a rozhodne se, že se musí stát revolučním hrdinou, aby ji zaimponoval a získal ji. Odjede do malé jihoamerické země jménem San Marcos, kde se zúčastní rebelie proti diktátorovi, generálu Vargasovi (Carlos Montalbán). Po Vargasově porážce a poté, co je vůdce revoluce odhalen jako despota, stane se Fielding nechtěně novým prezidentem zničené republiky. Když se inkognito vrátí do Spojených států, aby se pokusil získat ekonomickou pomoc, je Fielding zadržen a obviněn z vyvíjení protiamerických aktivit, a musí čelit kontroverznímu soudu. Navzdory názvu se ve filmu neobjeví ani jediný banán, titul je pochopitelně odvozen od označení „banánových republik“ (pro ztvárnění své virtuální banánové republice San Marcos našel Allen exteriéry v Portoriku). Allen si tentokrát nebere servítky a svými ironickými šípy střílí ve strhujícím tempu nalevo i napravo; tropí si bezostyšně švandu jak z naivních nadšenců, podléhajících módnosti revolučních ideologií, tak z americké administrativy a establishmentu. Hlavním cílem mu ale tentokrát nepochybně není sociální či politická kritika, ale bohapustá sranda; Allenovými slovy: „Jediné, na čem záleží, je smích!“ (S použitím zdfrojů internetových a podkladů Séptimo Arte.)