Hříšnice

Od šarmantního Williho Forsta by nikdo nečekal největší filmový skandál z druhého roku existence poválečné Spolkové republiky. Pohoršení - pro dnešního diváka nepochopitelné – vzbudil příběh padlé dívky, jež nalezne útočiště u malíře stíhaného neúspěchem a strachem z oslepnutí. Že by tematizace násilí proti ženám, prostituce, sebevraždy a nápomoci při sebevraždě mohla vzbudit nevoli, toho si byli vědomi již sami tvůrci a konzultovali námět průběžně se zástupci úřadů i církví. Díky tomu sice vznikl uhlazenější a melodramatičtější snímek, než jakým byl na začátku, nebylo to ale nic platné. Komise orgánu FSK (Freiwillige Selbstkontrolle = Svobodná sebekontrola – úsměvný název pro instituci v zemi, která cenzuru oficiálně zrušila) odmítla doporučit snímek k promítání a církve vyhlásily bojkot. Před kiny se konaly demonstrace a protidemonstrace, projekce v sálech byly hlasitě rušeny. Aféra vyznačila mantinely ve vztazích mezi filmovými výrobci, úřady a veřejností na mnoho let dopředu. Forstově filmu nakonec prospěla: všichni ho teď chtěli vidět – a tržby tomu odpovídaly. Zdroj: Bio Ponrepo