Pochodně

Velký majitel továrny na výrobu sirek, pan Smolík, se rozčiluje nad článkem, který vydal jeho syn Otto v novinách. Píše v něm o francouzských komunardech, barikádách a mrtvých v Paříži a spojuje to s dělníky, kteří jsou rádi, že jsou zaměstnáni u něj v sirkárně za almužnu, zde dochází i k úrazům a k nemocem - z povolání. Vždy po výplatě je veselo, chlapi zajdou do hospody a dají si skleničku tvrdého nebo pivo. Mezi ně ale nepatří Pepík Rezler, který peníze poctivě odevzdá vždy své matce, která se stará o muže ochlastu a k tomu o malé holčičky. Pepík pokukuje po Anči Rozsypalové a celý rudne, když jej děvče samo políbí. Při manipulaci ve fabrice s materiálem dojde k výbuchu fosforu, sirky začnou hořet, Pepík je na ruce popálen, vedení mu vyhrožuje vyhazovem nebo prací za půl mzdy. Pavlínka z bohaté rodiny, do které se zakoukal Otto Smolík, si přeje navštívit fabriku, kde chce vidět, jak to tam běží. Přijíždí ve chvíli, kdy Pepík jde okolo a pustí si pusu na špacír, ona jej podaruje penízem, za který matka zaplatí celý svůj dluh. Když se vrátí po týdnu domů Pepík, od mámy se dozví, že sestry i táta zemřeli. Pepík s Ančí jedou na svatební cestu do Chuchle tam a zpět, ve vlaku potká Josefa B. Pecku, který jej zve do dělnického spolku. Dochází ke krachu na Vídeňské burze a majetek Smolíkových se třese v základech, mnozí se střelí do hlavy, jiní umírají na infarkt ale aby Otto Smolík nemusel zavřít fabriku, každý musí přinést nějakou oběť. Zvýší se plán, dělníci dostanou méně zlatek, tak začnou vyhrožovat stávkou, "oni nechápou," že jsou vlastně proti sobě. Továrník Smolík udá Pepíka Rezlera policejnímu řediteli, že vede ve fabrice rebelii jako dělnický předák a kdo překročí určitou hranici, musí být odstraněn. Pepík opouští ženu s dítětem a jde do vězení z politických důvodů na 18 měsíců, zde se potkává se Zápotockým i Peckou...