Poslední bohém

Málo známý film o Jaroslavu Haškovi, který snad ani nebyl v ČT vysílán, dnes premiéra na CS filmu. Drobné epizody ze života slavného spisovatele, kamera Jana Stallicha a stará Praha, v neposlední řadě hudba Járy Beneše. Pro staromilce jako jsem já balzám na duši. Vynikající Saša Rašilov, ideální představitel Haška. Je to dobře, že máme možnost vidět i takové filmy, které leží v archivu řadu let.

Saša Rašilov byl ideálním představitelem Jaroslava Haška. Neznám nikoho dalšího, kdo by ho ve filmu zastoupil lépe. Tenhle film mapuje Haškovo období těsně před vypuknutím první světové války a končí jeho narukováním do armády. Docela věrně zobrazuje proměnu Haška do své největší literární postavy Švejka. Veselé příhody a epizodky se střídají se smutnějšími a celkové vyznění snímku je spíše na dramatické úrovni, i když některé scény vyloženě pobaví (doma u statkáře a jeho rodiny, v hospodách, nebo když se svým kamarádem Kvíčalem pořádají představení "Největší švindl světa"). Musím říct, že Poslední bohém na svou dobu vzniku v roce 1931 nijak výrazně nezestárl a natočen je bezvadně. V dnešní době je jistě zajímavostí, že snad v devadesáti procentech záběrů je všude cigaretový nebo lulkový dým :). Zmínil bych roli Franty Sauera (tajnej policajt), který byl ve skutečnosti Haškovým blízkým přítelem a prožíval podobný bouřlivý život a roli Trudy Grosslichtové (vychovatelka u statkáře), jejíž krásný obličej, postava i hlas byly okouzlující a kdyby v roce 1937 rolí Advokátky Věry nesekla s herectvím, byla by podle mě na špici mezi nejlepšími českými herečkami.