Poslední bohém

- Ty si nadavala šarži "hulvate"! Tys tu nadavku vmetl do tvarže sveho pržedstaveneho! - Poslušně hlásím, pane hejtmane, že jsem tuto nadávku vmetl v tvář sobě samému, protože pan cá ká kaprál byl za dveřmi na chodbě. - Ale on jest pržesvědčen, že tym hulvatem mínil jeho. - Nó a to jest právě to patalogické, pane hejtmane. Račte uvážit, že kdybyste například vy sám zařval v cimře: "Vole!" a já meškal na chodbě, tedy bych nikdy nevztahoval tuto nadávku na sebe, vyloučeno, naopak byl bych lojálně přesvědčen, že jste tím volem vy.

Kvíčala: To je marný, Jardo, jak ty na něco šáhneš, tak je to malér a vždycky to bídně skončí. Hašek: Lojzo, v tom Sarajevě já nebyl.

Hašek: To je polívčička! A ty nudličky! Jedna jako druhá (třetí by se tady ale už nenašla)! To je jídélko! To je z hovězí hlavy, tohle! To muselo napadnout jen vás, milostivá paní.

Hašek: Pan velkostatkář, to je člověk k pohledání (oni ho taky pořád někde hledaj); to je hospodář (on je pořád po hospodách).