Paničky Dulské

Divadelní hra Morálka paní Dulské je dobře známá i u nás, nejznámější filmovou paní Dulskou je zde zřejmě Zdenka Baldová ve své poslední velké roli v Krejčíkově zpracování tragikomedie Gabriely Zapolské z roku 1958. Nejnovější film polského režiséra Filipa Bajona z této klasické látky převzal hlavní postavy a dějovou linku, vše však zarámoval do současného příběhu. Pokračovatelkou měšťanské rodiny Dulských je vnučka paní Dulské, režisérka Melanie, která chce, stržena současnou vlnou exhibicionismu ve filmu, natočit film o rodinné historii a rodinných tajemstvích. Na návštěvu také přijíždí švýcarský psychiatr s velmi podobným příjmením Dulsky, který cítí, že je nějakým způsobem spjatý s domem, kde Dulští žijí. Tvůrčí navázání na původní dramatický text sleduje zejména ženské členky rodiny - film staví na skvělém obsazení hlavních ženských rolí, muži jsou (stejně jako u Zapolské) spíše upozaděni. Výjimkou je však milostná linka syna Dulských Zbyszka a služebné Hanky, která je středobodem dění v nejhlubší dějové vrstvě příběhu z počátku 20. století. Vztah, který despotická matka Aniela Dulská nejprve tolerovala, aby se syn držel doma, nezůstal bez následků, a navenek počestná rodina toho má hodně na svědomí. Novinkou oproti předloze je v Bajonově filmu snaha zkoumat měšťáckého ducha v různých historických epochách, najdeme zde tedy rodinu Dulských třeba v období stalinismu. I tehdy na všechny členy rodiny dopadá stín dávného tajemství a nadále pro ně také platí staré dobré pravidlo, že „špinavé prádlo se má prát doma". Přestože film ctí původní látku, režisér v něm uplatnil řadu svěžích nápadů a především ve vrstvě zasazené do současnosti i notnou dávku ironie. Snímek tak například obsahuje i hororové prvky a znalce polského kánonu školní četby rovněž může překvapit nečekané dějové vyústění. Jitka Rohanová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016