V paprscích slunce

Uznávaný ruský autor získal od vlády Korejské lidově demokratické republiky povolení natočit Zin-mi a její rodinu, jak se připravuje na očekávané celostátní slavnosti. Totalitní režim požadoval od režiséra zachycení vzorové agitky, díky níž se dostane do celého světa falešný obraz idylicky budované severokorejské reality. Ačkoli strana vydala příkaz naaranžovat pro dokumentaristu efektivní lživé záběry, přece jen si i v těžkých podmínkách dokázal Manskij nalézt skulinu k prokouknutí tohoto absurdního představení. Stačilo třeba nechat běžet kameru už během střežených příprav Zin-mina příběhu inscenovaných přímo před očima štábu najatými severokorejskými „režiséry". Jejich hlavním cílem bylo poskytnout Manskému „přirozený" obraz šťastného děvčete. Vidíme tak hrdou Zin-mi, jak vstupuje do mládežnického Pionýra, a dokonce s filmaři navštívíme i její rodiče ve fiktivním zaměstnání. Z drobných narážek je evidentní, že tito nedobrovolní herci pracují ve skutečnosti v úplně jiném oboru. Často se scény opakují až nesnesitelně dlouho, což jen ilustruje lapení severokorejské společnosti v absurdní a fanatické ideologii. Nechybějí ani agitační proslovy ohledně slávy komunistického impéria a jeho čestných vůdců. Příslovečná Potěmkinova vesnice je tak naplněna na stachanovských sto deset procent. Po natočení svého dokumentu se Vitalij Manskij musel odstěhovat z Ruska do lotyšské Rigy, protože se během pobytu v KLDR stal na domácí půdě kvůli politickým názorům nevyhovující osobou. Na jeho jedinečném svědectví z aranžovaného divadélka o „nejšťastnějším národu na světě" se ale podíleli i čeští tvůrci. V paprscích slunce totiž vzniklo mimo jiné i v koprodukci s Českou televizí a společností Hypermarket Film, za níž stojí známí průzkumníci morálních hodnot, a to Vít Klusák a Filip Remunda. Adéla Kabelková Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016