Rukavička

...je asi to nejkrásnější na celém filmu. Rukavička je zvláštní snímek. Nemohu říci, že by patřil mezi mé vysloveně oblíbené černobílé, ale své kouzlo nepochybně má. Na plátně se zde sešly dvě dámy, které byly ročník 1912. Jednou z nich byla již zmíněná Nataša, druhou byla Vlasta Fabiánová. Celoživotní herectví obou dam jistě zaslouží hluboké smeknutí a obdiv, nicméně i přes respekt k paní Fabiánové, neboť se bezesporu jednalo o jednu z našich nejlepších charakterních hereček, v poměru ke své vrstevnici Nataše Gollové postrádala něžný dívčí půvab a tudíž se nikdy nestala vyloženě filmovou "milovnicí". Kontrast obou významných hereček, stejně starých, ale přitom tak odlišných ve své vizáží i hereckém projevu - i v tom je snímek Rukavička výborným dokumentem. Herectví Otomara Korbeláře bylo vždy výborným prvkem českého filmu, snad jen pan Vnouček mi nikdy příliš nepřirostl k srdci. Vím, že není dobré soudit někoho, kdo již není mezi námi, ale přesto musím podotknout, že František Vnouček na mne působil dost nepřirozeně, prkenně, jakoby svou roli odříkával bez hlubšího prožitku. Rukavička není komedií, je spíše melodramatem, bez sice výraznějších dramatických zvratů, ale ani bez humorných prvků. Za chvílemi bezbarvý filmový scénář dávám 70 procent.