Strnadovi

dokumenty do kina prostě nepatří. Patří do televize, kde si je můžete pouštět, zastavovat... Strnadovi trochu znám, byl jsem nějaký čas jejich sousedem, krom toho jako rodilý žižkovák znám i jejich prodejnu s nábytkem. Oceňuji jejich odvahu jít do tohoto projektu, i jejich přirozenost a upřímnost, kterou do dokumentu vkládají. Díky nim a citlivému přístupu režisérky Třeštíkové a jejího štábu, vzniklo dojemné, lidské dílo, která vás vtáhne už jen svou přirozeností. Najednou cítíte, že vás osudy rodiny zajímají a cítíte se být její součástí. Dál netřeba komentovat. Chválím režisérku za její počin i zpracování a těším se, že se všichni ve zdraví sejdeme u dokumentu "Strnadovi-45 let spolu".