Křižáček

Režisér Václav Kadrnka patří k nejoriginálnějším českým tvůrcům současnosti. Jeho celovečerní debut Osmdesát dopisů (2011) se dočkal světové premiéry na Mezinárodním filmovém festivalu Berlinale, s úspěchem se promítal na celé řadě dalších světových přehlídek a jeho autor si za něj z Cen české filmové kritiky odnesl titul Objev roku. I druhý Kadrnkův celovečerní film se originálně dotýká vztahu otce a syna, byť tentokrát zcela jiným způsobem. Zatímco v Osmdesáti dopisech se režisér soustředil na perspektivu syna (a jeho matky), kteří se v komunistickém Československu snaží získat všechna nutná povolení k cestě za druhým z rodičů na opačnou stranu železné opony, v Křižáčkovi je klíčové hledisko otce. On se vydává za svým uprchlým synem, on sbírá střípky nejistých svědectví, interpretuje nalezené stopy, stále víc se utápí v pochybnostech a nejistotě, jeho víc a víc sžírá krutá představivost. Hlavní postava určila i obrazový formát snímku v poměru 4:3. „Chtěl jsem vytvořit tunel, který by podpořil otcův stav, jeho osamělost a úzkost. Schválně jsem mu nechával více prostoru nad hlavou, jako by na svých bedrech nesl velkou tíhu,“ vysvětluje Kadrnka svůj tvůrčí záměr. Ze stejného důvodu také režisér divákovi v první polovině odpírá pohled na nebe. K silným motivům filmu patří překračování, ať už ve formě vstupování či odcházení, potažmo dospívání. Práh (jak je nejvýrazněji vidět ve scéně s padacím mostem) totiž může světy stejně tak snadno spojovat jako rozdělovat. Prahem svého druhu, sítem i filtrem zároveň, se ve filmu stávají také hojně užívané draperie, opony a pláště – jako polopropustné membrány něčemu dovolují prostoupit, jinému ne. Ke vzniku díla Kadrnku inspirovala epická báseň Jaroslava Vrchlického Svojanovský křižáček. Snímek se natáčel výhradně v italských exteriérech a svoji světovou premiéru zažil v rámci hlavní soutěže letošního karlovarského festivalu. Jaroslav Sedláček Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017