Křižáček

Tyhle filmy bývají náročné. Ta baladičnost a poetika. A nesmíte u něj usnout, tak jako já. A když jsem se probral, věděl jsem stejný prd o čem to je, jako ti, kteří bděli.

Ne, tohle se fakt nepovedlo. Je to dlooouuuheee, je to nevypovídající, je to zbytečné. A poslední scéna s předáváním mince, jakkoliv měla být podobenstvím, pohled na ty pomalé dětské ruce mě už docela vytáčel. Prostě je to jen pokus o umělecké dílo. Avšak každé umělecké dílo je vnímáno subjektivně. Toto mě neoslovuje.

Zajímavá na tomhle filmu byla místy pouze kamera. Jinak to bylo natočeno úplně zbytečně. Jak tohle může dostat nějakou cenu?

Křižáček je určen výhradně klubovému publiku. Pochybuji, že by konzumní diváci vydrželi film shlédnout až do konce. Já to mám tak půl na půl. Je velká škoda, že film není černobílý, ztratily by se tak nevěrohodné reálie, které na mě jako středověk moc nepůsobily a nebyl by tak ani vidět ten televizní obraz, i když byl snímek natočen v klasickém tv ořezu 4:3. Samotný příběh, kde Karel Roden putuje krajem a hledá svého syna má zvláštní atmosféru, ovšem některé strojové dialogy vyloženě šustí papírem a scéna s předávání mince v dětských rukách je nekonečně zdlouhavá. Největší klady spatřuji ve zvuku (zpěv ptactva) a v meditativní hudbě Ireny a Vojtěcha Havlových (soundtrack mám doma na vinylu), pasáže na violoncella mě chvílemi připomínala Vladimíra Godára v Záhradě. Každopádně mezi novodobou českou kinematografií je Křižáček úplně jinde.