Děsivé dědictví

PRVNÍ DOJEM:Přesně jak jsem si to myslel. Velký humbuk kolem a ve skutečnosti je to prvotřídní blbina. Dal jsem dnes 45 minut a ani za tu dobu nebyl autor schopen diváka něčím překvapit, zaskočit, nebo prostě cokoliv, aby neusnul. Ještě že tam nacpali sem tam náznak, aby to vůbec mohlo být považováno za horor. Nu, uvidím, kdy dojedu zbytek. //// Tak jsem to dorazil a nudil se dále. Musím přiznat jisté zlepšení v ději, sem tam se dokonce i něco děje, ale celkově je to prostě ubohé. Skvělí herci to moc nezachránili. Hrdinové bez špetky sympatie, hlavně ten můj jmenovec mne silně iritoval, buď jen tím ksichtem, nebo ustavičným brekem v druhé polovině snímku. Posbíral jsem tedy všechny drobné plusy a dalo to s velkou bídou dvacet procent. Ta stopáž byla příšerná. A ty dlóóóóóóuhé záběry také.

Děsivé dědictví patří k filmům, na které jsem se letos těšila, soudě podle trailerů a posterů bylo zřejmé, že půjde o klasický horor, jenže ona to tak docela není pravda. V centru dění je jedna americká rodina, která si zrovna prochází nelehkým obdobím. Takže v podstatě první polovina filmu je víceméně postavená na rodinném dramatu, kde se místy vyskytují lehké náznaky hororové atmosféry. Postupem času se dostáváme do temnější a hutnější atmosféry, ale v žádném případě na diváka ze tmy nevyskakují bubáci. Děsivé dědictví není žádný tuctový horor, nad kterým mávnete rukou nebo budete obracet oči, protože něco takového tady bylo už mnohokrát. Řekla bych, že spousta lidí čekala od filmů něco úplně jiného a díky tomu se dostavila nespokojenost nebo dokonce zklamání. Já jsem očekávala klasiku, ale dostala jsem něco, co mě přikovalo k obrazovce, s každou minutou jsem byla zvědavější a pořád jsem čekala, co se z toho vyklube. Velkou výhodou je herecké obsazení, i když tady šlo především o Toni Collette, která opět exceluje. Skvělá práce s atmosférou, kterou obohacuje hudební doprovod. Chtěli jsme něco jiného, tak tady to máme!!!

Mysteriózní a silně psychologický příběh plný tajemství mající ohromnou hloubku v budování hrůzy. Ano, potenciál tohoto snímku je brutální psychologická hrůza jdoucí svým směrem. Tady nejde o žádné hektolitry krve, useknuté údy a další fyzické brutality. I když emocionální násilí se také objeví. Zde jde čistě o atmosféru a ta tu skutečně je. Jenomže scenárista jakoby nad scénářem tápal a v podstatě nevěděl, jak s tím jako celkem naložit. Psychologické filmy jsou vždy těžko uchopitelné a nejinak je to u tohoto. Když si vezmeme různé souvislosti daných událostí, jeden k druhému jako by neměl žádnou váhu. I tak náhlý nečekaný obrat ke konci překvapí. Mnoho okolností však zůstávají nevysvětlené. Samotný konec to tedy nakonec celé nepříjemně zazdil, což je škoda.

Tak začnu od konce. Ten se mi totiž líbil nejvíc, tedy až na ten úplnej závěr. Kdyby to takhle šlapalo celej film, byl bych spokojený. Chápu, že je důležitý, nejdříve vybudovat atmosféru, ale film má přes dvě hodiny a tady mi to přijde, že to budujou, jak soudruzi u nás v sedmdesátých letech reálný socialismus. Pro ty co nezažili a nechtěj googlovat vysvětlím hned svoji metaforu, že to prostě spíše nejde, než jde. Dá se to přece udělat mnohem rychleji aniž by trpěla kvalita. Tady je to, jako milostná předehra u který milenka usne…Takže tohle je u mě druhej „horor“, který mě spíše zklamal. Ten první byl Uteč.