Strakonický dudák

Na film se mohu podívat i dnes. Ač natočen v padesátých letech a lehce poznamenán dobou, drží se vcelku předlohy národního klasika. Výtečné herecké výkony k vyznění filmu přispívají nemalou měrou. Pro mě i osobní vzpomínky na nedělní návštěvy kina v našem městě za korunu na dětské přestavení. Bylo nám šest, sedm a chodili jsme každý týden. O tu další korunu od rodičů na dvě eskyma nás okradli ve vestibulu kina nebo na záchodcích o pět let starší cikáni.

Já tenhle příběh, nebo chcete-li pohádku nikdy rád neměl. Vždy jsem měl pocit, že jsou to dva příběhy a pár motivů, mimochodem zčásti ukradených z jiných zdrojů, v jednom. Tato verze mi připadá o trošku horší nežli její předchůdce. Na můj vkus je tu dost hlucho. Zase musím uznat, že má oblíbená scéna se strašidly je zde lepší. Přesto jeto film dobře zpracovaný a svým způsobem snad i zábavný. Myslím, že obě verze mají co říci, a jsou si hodně podobné. Ovšem tato barevná je více pohádkovější.

Pohádkový příběh podle divadelní hry J.K. Tyla ve velice pěkném hereckém obsazení našich předních herců.Lehkomyslný Švanda dudák v podání K.Mixy, který podléhá vychytralému Vocílkovi - ztvárnil Rudolf Hrušínský. Je tu pěkná ukázka lidských charakterů, a nakonec, což mám ráda - dobro a láska vítězí....:o)

Pohádkový příběh českého muzikanta, pojatý téměř hororově. Ještěže chudáka Švandu nečetl pan Hitchcock - ale i tak mi to kdysi stačilo. Poprvé jsem tenhle film viděla někdy v první nebo druhé třídě základní školy a musím říct,že půlnoční rej duchů pod šibenicí ve mně zanechal dlouholetou vzpomínku. (a jednomu spolužáčkovi dokonce lehce zvhlčil kalhoty) Dnes už se u téhle národní báchorky samozřejmě nebojím,a tak se na ni ráda podívám znovu a znovu... Moc se mi totiž líbí!