Umělecký dokument s několika hranými pasážemi producenta a režiséra
Joël Farges (nar. 1948) Jiří Trnka: Nalezený přítel vznikl v česko–francouzské koprodukci. Především pro zahraničního diváka se snaží představit osobnost a podstatu rozsáhlého díla geniálního českého malíře, ilustrátora, výtvarníka, loutkáře a tvůrce animovaných filmů
Jiří Trnka (vl. jm. Jiří Tomáš Trnka; 24.2.1912 Plzeň – 30.12.1969 Praha). Ten se spolu s Karlem Zemanem a Hermínou Týrlovou stal jedním ze tří ve světě nejslavnějších reprezentantů české animované kinematografie. Režisér Farges se tímto snímkem současně vyznal ze svého okouzlení dílem umělce, které trvá od jeho dětských let. – Postarší francouzský režisér Joël Farges (ztvárněný ovšem
Réginald Huguenin) přijíždí do Prahy, aby si s pomocí přítelkyně
Tereza Brdečková (nar. 1957) znovu oživil uchvacující zážitek z dětství, kdy s matkou v jednom provinčním kině zhlédl film Jiřího Trnky
Bajaja. Současně se Joël s Terezou snaží blíže poznat tvůrce tohoto loutkového skvostu prostřednictvím jeho díla a za pomoci rozhovorů s rodinnými příslušníky a odborníky. – Kromě ukázek z Trnkových filmů (zejména z Bajaji) je příběh doplněn archivními ilustrativními záběry, unikátními fotografiemi Václava Chocholy a Karla Ludwiga, komentářem spisovatelky, scenáristky a filmové publicistky Terezy Brdečkové, jejíž otec Jiří Brdečka byl umělcův blízký přítel, a interpretací režiséra (s návazností na francouzské filmové prostředí). Ze záznamu zazní i vzpomínání a úvahy samotného Jiřího Trnky, Jiřího Brdečky a Stanislava Látala. Značná část filmu je věnována ozřejmění dobového kontextu a českých specifik (meziválečná avantgarda, mnichovské a okupační události, převrat z února 1948 a okupace ze srpna 1968, Státní bezpečnost, manifest Dva tisíce slov nebo význam titulu Národní umělec), což je důležité nejen pro zahraničního diváka. Tereza Brdečková vyzdvihuje především spolupráci svého otce s Jiřím Trnkou, ostatní spolupracovníci tak zůstávají v pozadí. Nevyužité jsou hrané pasáže z úvodu děje, v nichž byly postavy trikově vloženy do malých modelů, a měly navodit atmosféru dětství Joëla Fargese i Jiřího Trnky. Některé zmíněné údaje jsou nepřesné a chybné. – Film byl uveden do distribuce spolu s Trnkovými krátkými filmy Pérák a SS (1946) nebo Ruka (1965), které mohlo kino podle svého uvážení uvést po promítnutí dokumentu. Pro školní představení byla k dispozici vedle třiaosmdesátiminutové verze také kratší dvaapadesátiminutová (opět s možností výběru zmíněných dvou krátkých filmů) a metodický list pro školy.
Zdroj: –jl– / NFA
