Šejkův syn

Byl to vlastně poslední film největšího filmového"milovníka" němé éry. Krátce po natáčení Rodolpho Valentino onemocněl, a umírá. Film jsem měla kdysi možnost shlédnout v kinu Ponrepo. I když byl provázen pouze hudbou zanechal ve mě poměrně dobrý dojem. Pochybuji ovšem, že by v současné době mimo nadšence - jako jsou zde :o) chtěl tento film někdo mermomocí vidět, i když na tehdejší dobu předpokládám to bylo něco vynikajícího, a dle tehdejších kritik Valentinův nejlepší film....

Byla jsem zvědavá na herce, kterého zbožňovala moje babička. Náhodou jsem o tenhle film zakopla na you-tube, vyskytuje se tam v celkem dobré kvalitě. Scénická hudba mi tam neseděla, nevím ani, jestli byla původní. Ale film samotný mě mile překvapil. Zábavný, staromódně romantický, příjemný. Vůbec mě nenudil, ani neponoukal ke shovívavému pousmání. Na bezmála 100 let starý film to je výkon. A Valentino? Co ten dokázal všechno vyjádřit pouhým pohybem obočí... Babičko, měla jsi pravdu!