Drama Služebníci se stalo druhým celovečerním hraným filmem uznávaného slovenského dokumentaristy, producenta a pedagoga Ivana Ostrochovského (nar. 1972). Stejně jako v případě fikční, mezinárodně oceňované prvotiny Koza (2015) šlo o ambiciózní a divácky náročný snímek určený primárně pro mezinárodní festivalové publikum. – Obrazově vytříbené černobílé dílo ukazuje postupné prorůstání represivní komunistické moci do zdánlivě nedotknutelného prostředí představitelů křesťanské církve. Odehrává se v normalizačním Československu roku 1980. Hlavními postavami jsou čerství studenti teologické fakulty v Bratislavě Juraj a Michal. Mladí bohoslovci čelí na církevní půdě nátlakům Státní bezpečnosti a musí volit mezi racionalitou a idealismem, kolaborací a odporem... Současně se proměňuje i jejich osobní vztah od blízkého přátelství k vzájemné nedůvěře. – Děj je časoprostorově poměrně slabě ukotven, větší důraz klade na univerzální zkušenost s totalitním režimem. Tomu slouží komunisty podporované kolaborantské církevní sdružení Pacem in terris (1971–1989), jehož členem je i fakultní děkan. Film rovněž zobrazuje ilegální svěcení otcem Přemyslem Coufarem (narážka na komunisty umučeného kněze Josefa Toufara), bytový seminář a tajné šíření protirežimních dokumentů. – Vyprávění je nekomunikativní a značně eliptické, řadou podstatných událostí se nezabývá či je objasňuje až zpětně. Postavy promlouvají sporadicky, důležité informační vodítko představuje vysílání rádia Svobodná Evropa, předčítání oficiálních textů či různá hlášení (v policejních vysílačkách, ve fakultním rozhlase). Namísto rozvíjení příběhu se Ostrochovský soustředil na obnažení totalitních mechanismů a systematicky buduje tísnivou atmosféru skrze černobílé obrazy v akademickém formátu. Kameraman Juraj Chlpík pracuje se strohou estetikou prostředí, rámuje geometrické kompozice, zvýrazňuje kontrasty černé a bílé, světla a tmy a jeho dlouhé statické záběry připomínají pečlivě aranžované fotografie. Působivost obrazů ve zvukové stopě zdůrazňují táhlé tóny či monotónní zpěv. Výrazně stylizované pasáže jsou místy proloženy naopak civilně působícími výjevy, což tvoří zajímavou dynamiku. – Úloh bohoslovců se ujali věrohodně působící neherci, jimž sekundují zkušení Vladimír Strnisko a Milan Mikulčík v rolích děkana a spirituála. Agenta StB Františka Ivana ztělesnil Vlad Ivanov, jedna z nejvýraznějších tváří rumunské nové vlny. – Snímek je čtyřstrannou koprodukcí Slovenska, Rumunska, České republiky a Irska. Projekt byl vyvíjen na workshopech a koprodukčních festivalových fórech Pitch & Feedback Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary 2015, Connecting Cottbus Filmového festivalu Chotěbuz 2015, Arras Days Filmové festivalu Arras 2015 (Cena CNC pro nejlepší projekt), Industry Days Mezinárodního filmového festivalu Febiofest Praha 2016, Work in Progress Filmového festivalu Les Arcs 2018 a Works in Progress Les Films de Cannes à Bucarest 2018 a 2019. – Premiéra se uskutečnila na 70. mezinárodním filmovém festivale Berlinale v soutěži uměleckých filmů Encounters. Dále se promítal na přehlídkách v Rumunsku, Srbsku, Švédsku, Francii, Belgii či USA, v České republice se stal vítězem 27. mezinárodního filmového festivalu Febiofest. Byl také nominován na Cenu Evropské filmové akademie. -cib-
poznámka
Kromě mezinárodní verze s anglickými úvodními a závěrečnými titulky, která byla uvedena v české distribuci, byla vyrobena také mírně pozměněná verze se slovenskými úvodními a závěrečnými titulky. Distribuční premiéra byla původně naplánována na 15. října 2020. Vzhledem k druhému uzavření kin po vyhlášení nouzového stavu v České republice kvůli pandemii Covidu-19 (od 12. října 2020 do 23. května 2021) byla odsunuta až na květen 2021.
Zdroj: Filmový přehled / NFA
