Po šesti letech od filmu Nebe nad Berlínem (1987) se režisér Wim Wenders vrátil k tématu moderních andělů snímkem Tak daleko, tak blízko!. V prvním díle se stal ze své vůle a z lásky k akrobatce Marion člověkem anděl Damiel. Teď se totéž přihodí jeho bývalému kolegovi Cassielovi. Ve své lidské existenci se Cassiel zaplete do složitého případu. Američan německého původu Tony Baker, který se svým otcem, nacistickým pohlavárem, utekl na konci války do USA, se v roce 1990 vrací do sjednoceného Německa. Pověří soukromého detektiva, aby vypátral jeho sestru Hannu, která žila v NDR. Muž kšeftuje na černém videotrhu a obchoduje se zbraněmi. Má ovšem protivníka,gangstera Patzkeho. Cassielovi se podaří s pomocí Damielovy rodiny Marioniných kolegů akrobatů a s pomoci dalšího
"padlého anděla", Petera Falka, nezákonný obchod překazit. Z vůle podivného anděla Času Emina Flestiho však přitom zahyne. - Zatímco se první příběh držel v ryze symbolické rovině úchvatné filmové básně, v níž dominují pocity, v novém filmu je děj obohacen spletitou detektivní historkou. Ovšem i tady Wenders vychází z motivů, uplatněných už v Nebi nad Berlínem. Soucitný svět andělů se sráží s mnohdy drsným světem lidi, který však má tu přednost, že je opravdový, že má kromě tragických stránek i vzácné chvíle lidského štěstí. - I tady hraje významnou roli Berlín. Z rozděleného města se po pádu Zdi stal celek, v němž však zůstaly propastné rozdíly. Wenders točil v bývalé východní části v níž jsou ještě živé pozůstatky komunistického režimu ve zchátralých domech či panelákových sídlištích. Zachoval i členění filmové matérie: svět viděný anděly je černobílý, svět lidi barevný (Andělé jsou všudypřítomní, ale pro člověka neviditelní.) Důležitá je zvuková složka, jednak pro básnickýt ext, jednak pro hudební úryvky (Lou Reed, Nick Cave). Ve filmu se prolíná němčina s angličtinou, francouzštinou a italštinou. Jeho součástí jsou i drobné retrospektivy do nacistické minulosti. - Snímek Tak daleko, tak blízko! je dedikován legendárnímu berlínskému šansoniérovi a komikovi Curtu Boisovi,který v prvním díle hrál básníka Homéra (zem. 25.12.1991). Tuto postavu připomíná starý šofér Konrad, jehož ztělesnil další legendární herec Heinz Rühmann (zemř. 4.11.1994). Kuriozitou je herecká účast Michaila Gorbačova. - Snímek získal Velkou cenu poroty na 46. MFF v Cannes 1993.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 1995/5
