Tak daleko, tak blízko

Začátek se nese ve stejném filozofickém duchu jako Nebe nad Berlínem. Někdo říká, že je to vykrádání původního filmu, což je na jednu stranu pravda, ale mě to přišlo tak nějak logické, už jen kvůli zachování návaznosti. Zvrat nastává, když se Cassiel také stane člověkem - stane se tak náhle, skoro náhodou a narozdíl od Damiela v životě nemá takové štěstí. Ke konci film připomíná spíš akční detektivku, což mi přišlo trochu zvláštní. Tím však nechci říct, že by mi to nějak vyloženě vadilo, jen mi to v kontextu s Nebem a začátkem filmu přijde takové ... nechci říct přímo neladící, ale ... no ... prostě zvláštní. Skoro jako bych koukal na jeden film a pak zas na nějaký jiný. Každopádně film je to zajímavý a Cassiela jsem si oblíbil už v Nebi, takže jsem ráda, že tady dostal více prostoru - Otto Sander je v téhle roli prostě geniální ...