Tichá bolest

Film jsem v poslední době viděl několikrát a stále mě film baví. Věřím, že se na něj s chutí podívám ještě za 20 let. Rudolf Hrušínský a Vítězslav Jandák jsou klasy

Skvělý film plný moudra. Film o hodných lidech, ale aji o sviňách. Kupodivu mi při dalších zhlédnutích nevadily dvě linie příběhu. Herci byli výborní, bylo to skoro bez chyb, takže budu hodnotit ve vyšší kategorii.

Film, který časem uzrál, hlavně v kontextu s Tankovým praporem a Černými barony, které víc sázejí na humor. Tady je ale jasně vidět tupost zelených mozků a nenávist, která panovala v padesátých letech. Kromě toho jedna z nejlepších rolí pana Hrušínského, nad tím se dá jenom smeknout.

To byl počátek devadesátých let. Došlo k uvolnění ve filmové tvorbě, které mohlo umožnit vznik mnoha zajímavých děl. Avšak přišla i křeč, která mnohá díla znehodnotila. Umělá zapšklost některých tvůrců se výrazně podepsala na filmařské práci. Až s odstupem času je člověk schopen se na určité události a příběhy dívat s nadhledem a je schopen o nich natáčet dobré filmy. Křeč se naštěstí vyhnula snímku Tichá bolest. Hořký a někdy i úsměvný dramatický příběh vztahu mezi Jankem (Ivanem Jiříkem) a jeho dědou (Rudolfem Hrušínským). Příběh je sestaven do dvou časových línií. Do současnosti, kdy je Janek dospělý a odbývá si vojnu a z retrovzpomínek, kdy je Jankovi zabráněno ve vstupu do Pionýra a nebo, kdy absolvuje gymnázium. Film hodnotím jako odpočinkový retrosnímek a nedělá mi problémy se k němu kdykoliv vrátit. To znamená, že jej mohu vidět vícekrát.