Tichá bolest

Kopřiva: Rozuměl jste rozkazu? Kadavý: Rozkazu jsem rozuměl soudruhu nadporučíku. Ale odmítám ho splnit. Neudělám to, protože to není možný. Přece Vám musí bejt jasný, že se tank v tomdle močále utopí, hned jak do něj vjede. To nemůžete myslet vážně. Kopřiva: Vypadá to, že se Vás nikdo nezastane, Kadavý. Vojáci nemaj rádi zbabělce. Právě jste si podepsal minimálně dva roky kárňáku, Kadavý. Tam už z Vás udělají chlapa. Nu což vojáci. Budu řídit sám! Funkci velitele tanku převezme po mě desátník Anděl. Anděl: Ale já přece, já.. Kopřiva: Jste snad baba jako Kadavý?! Anděl: Ne. Kopřiva: Je to jednoduchý Anděl, zavoláte "Do tanku v tank", no a všichni nalezeme dovnitř. I Vy, protože velitel tanku při brodění uzavře poklop...

Nadporučík: Nějaké dotazy? voj. Kadavý: zde! Nadporučík: Co je, Kadavý? voj. Kadavý: Co je to ÚNZMV Brno? Nadporučík (zaskočen): Máte moc řečí, furt pindáte, Kadavý, a při politickým školení mužstva nedáváte pozor. Jinak byste to musel vědět. svob. Fridrich: Já to taky nevím. Nadporučík (zaskočen ještě víc): Stejně je to, tajný.

Nadporučík: Co tak vejráte, Kadavý? Copak jste ještě neviděl tank? voj. Kadavý (u tanku vidí nahou Vlastu): Takový ještě ne? Nadporučík: Něco se Vám snad nezdá Kadavý? voj. Kadavý(s vážnou tváří): Že nemá hlaveň. voj. Gašparík: Neočumuj tam a pojď blíž, ať tě pan nadporučík slyší, vole!!!!! Nadporučík: Slyšel jsem dobře?! Co mělo znamenat to oslovení? voj. Gašparík: To mi jen tak ulítlo, to vole. To se tak řiká. Nadporučík: řekl jste, pane nadporučíku.Já nejsem žádnej buržoazní lampasák. Já jsem socialistický a pro vás zásadně soudruh.