Tváří v tvář

V záplavě akčních, dobrodružných a veseloherních filmů, se začínají objevovat i filmy světově uznávaných tvůrců, patřící do kategorie označované jako filmové umění. Jedním z nich je i snímek Tváří v tvář. V roce 1975 jej natočil Ingmar Bergman jako televizní seriál, který byl později zkrácen ná dvouhodinovou verzi pro kina. Je znám také pod anglickým názvem Face to Face a vypráví příběh lékařky, psychiatričky Jenny Isakssonové, prožívající nervové zhroucení. Její manžel a dcera jsou pryč a ona zůstává sama s prarodiči. Začíná trpět depresemi a vidinami. Nalézá nového přítele v profesoru Tomasovi Jacobim, její deprese jí však přivádějí až k sebevraždě. Probouzí se v nemocnici a nalézá u svého lůžka Tomase, který jí pomáhá nejen znovu objevovat život, ale také pokračovat v její práci... Intimnost, s níž tu kamera odhaluje drama těžce zkoušené ženy, je možno v kinematografii nalézt jen zřídka a poskytuje divákovi nevšední zážitek, stejně jako scénář, pocházející jako obvykle z pera samotného Bergmana a herecký výkon Liv Ullmannové v roli Jenny. Pro Ullmannovou, původně Bergmanovu životní družku a matku jeho dcery Linn, to byla v pořadí už sedmá hlavní role v Bergmanových filmech a jako ve většině případů se i zde jedná o roli ženy trpící duševní krizí, kterou prostředí a lidé dohánějí k nervovému zhroucení a duševní poruše. Přitom je zajímavé, že jak Bergman, tak mnozí další považují Ullmannovou za veselou ženu bez komplexů a problémů, plnou optimismu, elánu a života. Tedy pravý opak žen, které ztělesňuje. Cinema 1992/6/79 Autor/Zdroj: /Cinema