Liv Ullmann

Norský Anděl, jak se jí přezdívá, se narodila v roce 1938 v Tokiu do rodiny norského inženýra, který pracoval v zahraničí - jako dítě vystřídala kromě Tokia ještě Kanadu, New York nebo Oslo. Otec však umřel při operaci mozku, když jí bylo teprve 6 let. Do školy chodila v norském Trondheimu. Její jméno znamená v norštině život. Svůj debut si odbyla v polovině 50. let v divadle a v roce 1957 se poprvé objevila i ve filmu. V roce 1960 se poprvé vdala za Gappa Stanga. Jejich manželství vydrželo 5 let. Světoznámou se stala ve spolupráci se švédským režisérem Ingmarem Bergmanem. Hrála v jeho film Persona (1966), Passion, En (1969) a Ansikte mot ansikte (1976) - celkově spolu natočili 10 filmů. Tvrdí, že jako jediná z Bergmanových hereček nebyla zamilovaná do Erlanda Josephsona, který ztvárňoval hlavní mužské hrdiny Bergmanových filmů. Možná protože měla dceru Linn Ullmann právě s Bergmanem. Nezaměřovala se však jen na Bergmanovy filmy. Mezi další úspěšné patří např. The Abdication (1974) nebo La Diagonale du fou (1984). Získala 2 nominace na broadwayskou cenu Tony. V roce 1975 za dramatickou roli ve hře Henrika Ibsena "A Doll's House", podruhé v roce 1977 pro nejlepší herečku ve hře Eugena O'Neilla "Anna Christie". V tomto roce se jí také dostalo ocenění Rytíř Řádu sv. Olava. V roce 1994 pak byla povýšena na kapitána tohoto řádu a v květnu 1995 se stala kapitánem s hvězdou, což je v Norsku obrovská čest. Tento řád je jen velmi zřídka udělován civilistům. Stala se módní ikonou - o tom není pochyb. Matka herečky Liv Tyler(1977) pojmenovala svoji dceru právě po ní, když ji viděla na obálce časopisu The Week. V roce 1978 byla členkou poroty v Cannes, v roce 1984 byla vedoucí poroty na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu. 8. září 1985 se podruhé vdala za Donalda Saunderse, jejichž manželství trvalo až do roku 2001. V roce 2001 byla prezidentkou poroty mezinárodního filmového festivalu v Cannes. V roce 2003 na sebe v jedné norské talk-show prozradila, že jediné seriály, které sleduje pravidelně, jsou Sex ve městě a Everybody Loves Raymond. V prvně zmiňovaném seriálu jí byla nabídnuta role v poslední epizodě odehrávající se v Paříži. Nejprve byla nadšená, ale po přečtení scénáře byla nucena roli odmítnout, neboť cítila, že to není ono. Další věci, kterou na sebe prozradila, byla například nehoda s kočkou, kterou omylem zavřela v pračce a dala prát. Naštěstí na omyl přišla včas a kočka přežila. Mimo Skandinávii byla neustále zaměňována za Švédku, přestože je 100% Norka. Důvodem je nejspíš to, že „mimoskandinávci“ si neuvědomují provázanost norského a švédského filmu a také zcela jistě díky její dlouholeté spolupráci se Švédem Ingmarem Bergmanem. Její role Elisabet Voglerové ve filmu Persona z roku 1966 byl vyhlášen jako 46. nejlepší herecký výkon magazínem Premiere v roce 1996.