Scény z manželského života

V roce 1972 pocítil i Ingmar Bergman finanční tlak způsobený postupným úpadkem evropského artového filmu. Výhody, kterých se v 60. letech dostávalo evropským filmařům díky benevolentnější cenzuře, skončily, když si na začátku 70. let Hollywood přivlastnil velkou část filmového trhu opět pro sebe. Bergman se proto prozíravě uchýlil na neprobádané území televizní tvorby. Napsal a natočil šestidílný seriál Scény z manželského života, který se ve Švédsku vysílal v roce 1973 a později byl sestříhán do podoby celovečerního filmu určeného pro kinodistribuci. Scény sledují manželský pár a postupně odhalují nedostatky jeho soužití. Bergman se zcela soustředil na dospělé postavy, právničku a profesora, děti se tu mihnou jen na několik vteřin. Dění režíroval skoro jako na divadle, v omezeném prostoru, ale doplněné o četné detailní záběry. Ústřední dvojici ztvárnili herci, jimž Bergman nejvíce důvěřoval, Erland Josephson a Liv Ullmannová. Té filmař napsal roli na tělo, inspirován jejich vlastním pětiletým vztahem, manželstvím svých rodičů i svými dvěma rozvedenými svazky. Děj ukazuje, že autor vnímal i tehdejší trendy švédského sociálního státu, především sílící ženské hnutí. Je to sice muž, kdo na začátku zradí svou partnerku, právě on ovšem za rozpad vztahu nejvíc zaplatí. Typická bergmanovská ukázka pokřivených emocí skrytých za společenskou maskou všeobecného štěstí a pohody vznikla v době, kdy byl tzv. švédský model na vrcholu. Seriál ovšem odkryl jeho křehkost a řadu obyvatel silně rozrušil. Procento rozvodů prudce vzrostlo. Podíl na tom sice měla i nová legislativa, Scény z manželského života ale rozhodně sehrály svou roli – rozvody se dokonce staly módou. Jeden z nejúspěšnějších počinů švédské televize všech dob, ve své filmové formě ověnčený Zlatým glóbem i cenami amerických kritiků, také údajně posloužil jako předobraz amerických soap oper. Erik Hedling Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017