Údolí včel

Krásný historický film velmistra Františka Vláčila. Kdo hledá akci a povrchní vzruchy asi by měl tyhle filmy vynechat. Pan Vláčil uměl jako nikdo jiný u nás vystavět film na atmosféře a vnitřních prožitcích. Psychologie vnitřní rozervanosti jedince je naprosto elektrizující a kamera Františka Uldricha je prostě neopakovatelná. A když připočítáte výborné výkony většiny herců dostanete film, kterému k dokonalosti chybí jen chloupeček. Ale jak jsem předeslal - tohle určitě nejsou filmy pro každého (jak je vidět i z hodnocení některých uživatelů).

Tak ne. Prostě mi to nejde. Ne a ne pana Vláčila pobrat. Pro mne děsně zdlouhavé, statické, bez šťávy. Z celého díla čiší nuda, a je to celé takové monotónní. Dobrá, místy však zbytečně dlouhá kamera, ale to je tak asi vše. Občas i ucházející hudba, než začne lézt krkem.

Doslova mistrovské dílo režiséra Františka Vláčila s Petrem Čepkem a Janem Kačerem v hlavních rolích. Touha po lásce a obyčejném lidském štěstí kontra náboženský fanatismus - co asi zvítězí v drsném světě 13. století? Historický film Údolí včel je temný příběh z temných časů,do kterého se ponoříte jako do proudu řeky a který vám nedá vydechnout!

Dle mého názoru nejlepší film celé historii české kinematografie. Silný, i když dějově jednoduchý, příběh o přátelství a konfliktu fanatického zastánce řádových regulí s člověkem toužícím po obyčejném životě. Konflikt dvou zcela rozdílných pohledů na život a samotný smysl lidské existence. Završený nevyhnutelností osudu. Vynikající herecké výkony dvou hlavních představitelů (především J. Kačer) , černobílý obraz a hudba dokonale umocňující středověkou atmosféru. Film jenž dělá čest slovnímu spojení „temný středověk“. Nebál bych se toho, postavit Vláčila, co se týče historických témat, na stejný stupínek společně s Bergmanem a Tarkovským, možná že i o něco výše. Ještě bych uvedl na pravou míru výtky, vyskytující se v jednom z komentářů. Amthauer se pozastavuje nad přesnou shodou filmu a knihy a obviňuje filmaře z nedostatku invence. Marně čeká, kdy přestane číst knihu a začne sledovat film. Za nedostatek invence považuje i motiv bzučení nepřítomných včel, protože je použit striktně na stejných místech jako v knize, atd. Celý film pak považuje za nic víc, než za pouhou ilustraci bez tvůrčího zápalu. Armin von Heide by na to řekl: „Bůh Ti odpustí, protože nevíš, co říkáš.“ Já bych k tomu dodal, že je to přesně naopak. Film z roku 1967 není adaptací románu. Román byl napsán na základě filmového scénáře a vydán někdy v druhé polovině sedmdesátých let. Takže je zřejmé, že shoda jednotlivých scén je zcela opodstatněná. Film se striktně nedrží románu, ale román se striktně drží filmu (jeho scénáře).