Vlčí bouda

Dodnes si pamatuji, jak jsem nadával, když jsem šel z kina před mnoha a mnoha lety. A vzpomínal, kdy jsem viděl větší kravinu. V současnosti jsem měl film připraven jako kulisu k práci, ale nedělal jsem ji. Musím uznat, že to něco do sebe má. Jasně, znovu bych už se na to nedíval, ale po letech mne to trochu zaujalo. Rita Dudušová zahrála roli cikánky naprosto excelentně a jen za to si zaslouží pochvalu. Ovšem jinak je to dějově děsně nudné. Takže, hodnotím myšlenku, a několik dobrých hereckých výkonů.

Kdo z nás nebyl alespoň jednou na horách? Ovšem takový horor by tam asi nechtěl zažít nikdo... Na tehdejší dobu hodně nevšední film. Ponurá a napínavá atmosféra sci-fi psychodramatu se režsisérce Chytilové opravdu povedla. Pro mě ovšem milé překvapení - něco takového jsem tenkrát rozhodně nečekala a po téměř třicetileté pauze si film znovu vychutnala stejně, jako kdysi za mlada.

U tohoto snímku Věry Chytilové jsem se před pětadvaceti lety krásně bál. Psychohoror v českém prostředí. Skvělý námět o kterém bych si dokázal představit, že by mohl být ještě lépe rozveden. Je to film, který je obsazený převážně neherci, nebo herci, kteří na svém kontě kinematografie jen jednu položku. A za své výkony se nemusejí stydět ani u hereckých kolegů Miroslava Macháčka, či dalších dvou protagonistů, kteří mají ve filmu pouze štěk - Nina Divíšková a Jan Kačer. Horská bouda, prochladlá mrazem, plný teenagerů o které se starají tři podivní instruktoři lyžařského umění. Místo jako stvořené pro vraždu. Však stačí říci, a někdo může jít z kola ven.

Kdysi jsem šel na Vlčí boudu do kina kvůli hudbě zakázaného Michaela Kocába a už tenkrát se mi film nelíbil - tomu stádu nesympatické mládeže jsem nepřál nic dobrého. Asi jsem taky vlk.