Vlčí bouda

Vy jste zabijáci! Vy lidi! A vraždíte po miliónech! Každý si přeje něčí smrt, tady jsme to viděli! Je ve vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni!

Tak blbejch, jako seš ty, se bojej i v kriminále!

- Člověk musí umět obětovat život -- za všechny. - To není oběť, ale vražda! Pochopte to konečně už všichni!

- Nevěřte jim! Nevěřte jim ani slovo! Všecko je to lež! Jsme v rukou šílenců! Všecko jenom předstírají, abysme nic nepoznali! Jsou nebezpečný, věřte mi to! - Už jsi skončil, Petře? - S váma už jsem skončil úplně. - Děkuju Petrovi za slovo. Ale v jednom se mýlí: Nejsme šílenci. Jsme rozumnější bytosti než jste vy. - Neposlouchejte ho, je to podvodník! - Ale Petře, takhle přece nesmíš mluvit s vedoucím. - Ty huso jedna pitomá, co se zase nesmí! Tak ať řeknou, kdo jsou! - Co kdybychom vám řekli, že jsme -- z vesmíru? Vám se to zdá nepravděpodobné, viďte? Ale je tomu tak. - A co tady, ufónci, chcete? - Naši zem, ne, ty blbečku! - Proč? Dyť je to tu blbý. - Ale vám by se tady líbilo, viďte? - No, muselo by se to tady předělat. - A co sex ve vesmíru? - No my, jako všechny vyspělé formy života, jsme nesmrtelní. A jestli se ptáš, jak se rozmnožujeme, tak bohužel až příliš snadno. A proto jsme nuceni hledat nové prostory. - No jo, ale co my, normální lidi? Kde bysme byli? Nás je tady taky dost. - Zatím. Protože vy jste právě ta jediná výjimka v celém vesmíru: vy jste smrtelní. - Oni nás chtěj zabít! - Ale kdepak! To necháme na vás. - Co tím chcete říct? - Že to zvládnete sami. - A co když to neuděláme? - Ale uděláte. Jste přece lidi.