Román Victora Huga Bídníci (či Ubožáci, poprvé vyšel v roce 1962) se mnohokrát stal předmětem zájmu filmařů). Jeden z posledních, známý francouzský tvůrce Claude Lelouch, pracuje s klasickou látkou právě s ohledem na její všeobecnou znalost, včetně filmových adaptací (sám v ději přímo cituje úryvky hned z několika z nich). Lelouchovi Bídníci 20. století už svým názvem naznačují, že autor vytvořil vlastní, modernizovanou verzi Hugova příběhu; ta však s klasickou látkou neustále koresponduje. Režisérovi (jenž je scenáristou, kameramanem i producentem snímku se na rozměrné ploše téměř tří hodin podařilo vytvořit formálně komplikovanou strukturu, cirkulující kolem ústřední teze, že lidé žijí stále dva či tři "základní" příběhy. Jeden z nich postihují právě Hugovi Bídníci, nabízející idolu " dokonalých " lidských
typů. Neprávem odsouzený silák a později napravený románový zločinec se tak ve filmu objevuje jako otec Henri Fortin, jako jeho syn téhož jména (vlastní hrdina vyprávění) i jako samotný Jean Valjean vystupující v kratičkých sekvencích, ilustrujících Fortinovo seznamování se s románem. Stejně " zmnoženy " jsou i postavy notorického lakomce Thénardiera a drsného policisty Javerta. Sám Fortin tuto podobnost reflektuje a činí ji základní součástí své životní filozofie (dokonce natolik, že ho touha po generačním smíření nakonec vede k "přirozenému", dramaturgicky však zcela svévolnému
zasnoubení Salomé/Cosetty s Mariem). Čtené úryvky z Hugova románu či citace z předchozích filmových Bídníků místy vysvětlují psychologické motivace postav či zesilují emocionální vyznění některých scén. Hře s Hugovým románem musela ustoupit jak režisérova obvyklá snaha o melodramatické manipulace s divákovými city, tak úmysl vytvořit na pozadí příběhu tří generací minidějiny Francie od počátku století do roku 1945. Aby Lelouch mohl v širších kontextech sledovat období nacistické okupace, jež ho především
zajímá, "vypomáhá" si dalšími postavami: židovským právníkem Andrém Zimanem, jeho krásnou ženou Elise a jejich dcerkou Salomé, kteří jsou okolnostmi nuceni prožívat ,, typické " osudy. - Přes svou ornamentálnost a místy až násilnou snahu přizpůsobit vlastní vyprávění hugovským reáliím je Lelouchův snímek ambiciozním hledáním důkazů o věčně živém kulturním odkazu. V rozmáchle realizované historické fresce, často zajímavým způsobem hledající vypravěčské zkratky (především v oblasti hudby - viz motiv " Fortinova " klavíru či významotvorné využití dobových hitů typu písničky " Tipperary ").
Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora
