Září

Před drahně lety na mě Září dost silně zapůsobilo. Vzpomínky vybledly a tak jsem se chtěl přesvědčit čím to tenkrát bylo a jestli to nebyl nějaký můj emocionální výkyv. Nebyl. Tenhle podceňovaný komorní snímek mě znovu pohltil a především díky skvělé Mie Farrow i dojal, což u leckterého obdivovanějšího Allenova filmu často postrádám. Ono se tu opravdu zdánlivě nic moc neděje, ale ta citová drobnokresba, skoro divadelně úsporné aranžmá a precizní herectví jsou hrozně vtahující. Podobně laděné Interiéry mě zdaleka tak nezasáhly. Allenovský humor tady zůstal úplně opomenutý, jeho typické vztahové rošády naopak stojí v popředí, ale mají jiný, jaksi osobnější ráz. Je příjemné zjistit, že hodnota něčeho, co se mi kdysi líbilo, přetrvala. Hřejivě posmutnělý film.