Zloděj dětí

Dnes už velmř slavný film italského režiséra Gianniho Amelia Zloděj dětí nikoli náhodou připomíná název stěžejního díla italského neorealismu Zloději kol. Slavný snímek Vittoria De Sicy se však tentokrát nestal citovaným vzorem (jako v satirické komedii Zloději mýdlla ), ale reprezentantem filmového stylu, k jehož poetice se Amelio po několik desetiletích hlásí. - Mladý karabiniér Antonio má spolu se svým kolegou dopravit do dětského domova devítiletého chlapce Luciana a jeho jedenáctiletou sestru Rosettu. Jejich matka byla zatčena, protože nutila dceru kprostituci. Nezkušený Antonio se však nečekaně musí o děti postarat sám. Částečně bez vlastního přičinění se dopustí přestupku a vydá se se svěřenými dětnri na dlouhou cestu, aby kolegu ušetřil problémů. Zpočátku stojí důsledně na straně zákona, protože jeho povolání je pro něj jedinou možností obživy. Během doby se však s "problematickými" dětmi sblíží natolik, že to od základů otřese jeho dosa vadními jistotami. Antonio se odvrací od přízemních členů vlastní rodiny, a posléze ztrácí i oporu instituce, která ho zaměstnává. - Kromě rodiny a státu podlehne tvůrcovu kritickému odsouzení i náboženská víra, jež se vv srovnání s hluboce prožívanými a opravdovými city hlavních hrdinů jeví jako soubor mechanicky naučených frází. - Amelio ve shodě s italskými neoreoIisty snímá především syrovou, odvrácenou tvář své země, od nehostinných periferních sídlišť přes odcizená nádražní prostředí až po turistické oblasti vjižní části ltálie, jež jsou ovšem "přistiženy" v nevábném stavu mimo sezonu. Silný emotivní účinek dosáhl tvůrce mimo jiné i díky velmi přesnému obsazení; vedle mladého herce Enrica Lo Versa se v hlavních rolích objevují dětští neherci Valentina Scaliciová a Giuseppe Ieracitano. Autor/Zdroj: /Filmový přehled