Život a nic jiného

Podzim 1920. První světová válka skončila již před dvěma lety, ale tisíce francouzských žen stále postrádají a hledají své partnery. Na bývalém bojišti u Verdunu začíná mohutná akce identifikace mrtvých těl, kterou vede major Delaplane. Ten se snaží pomoci ženám a příbuzným pohřešovaných vojáků, zároveň je ale francouzskou vládou postaven před fraškovitý úkol dodat pod Vítězný oblouk symbolické ostatky neznámého vojína – musí to být neidentifikovatelný voják, ale nesmí to být Němec, natož příslušník jiné rasy. Do Verdunu přijíždějí dvě ženy, Irene de Courtil z vyšších společenských kruhů, která spíše jen z povinnosti hledá manžela, i když jejich vztah dávno vychladl, a servírka Alice, která zoufale touží najít milence. Obě ženy se setkají, ale netuší, že hledají jednoho a téhož muže. To ví díky své pečlivé práci jen major Delaplane. Film ŽIVOT A NIC JINÉHO (La vie et rien d'autre, 1989) natočil významný francouzský režisér Bertrand Tavernier, pro kterého prakticky každý snímek znamenal triumf na festivalech a filmových přehlídkách. K tématice první světové války se ve své tvorbě vracel víckrát (NEDĚLE NA VENKOVĚ, 1984; KAPITÁN CONAN, 1996). Scénář k filmu (vlastní Tavernierův ve spolupráci s Jeanem Cosmosem) ŽIVOT A NIC JINÉHO narazil původně na nezájem producentů, kteří se obávali příliš ožehavého tématu i atypického využití exteriérů. Celkově melancholicky laděný příběh (což bylo podtrženo podzimní přírodou) má otevřený konec, což podle dobových kritik vedlo k mírně optimistickému vyznění. Film měl premiéru 6. září 1989 a na filmových přehlídkách a festivalech zaznamenal mimořádný úspěch – Philippe Noiret získal za svou hlavní roli majora Delaplane cenu Cézara, v Itálii Donatellovu cenu a v Británii byl jako nejlepší herec oceněn trofejí BAFTA. Triumf slavil i sám režisér (Cena asociace filmových kritiků v Los Angeles, Zvláštní cena poroty Evropských filmových cen). I když se film dodnes potýká s četnými výhradami, patří dnes do zlatého fondu světové kinematografie.