Týden v tichém domě

...Před kamerou jsme vlastně stály dvě-čekala jsem Evelýnku. Proč je to tak důležité: filmování se protahovalo a já hrála v kostýmu s upnutou šněrovačkou. Tehdy se projevila Krejčíkova ohleduplnost: myslel na to, jak mi situaci co nejvíce ulehčit. Mezi záběry mi osobně šněrovačku povoloval, takovou měl starost./str.194/ /Jiřina Steimarová-v publ. Kamily Čížové-Jiřina Steimarová-Ničeho nelituju,2007 /

- Když se tak na to dívám, věř, hned bych utek. - Kam bys chtěl, prosím tě, utíkat? Jinde máš chamraď ještě horší.

Tak opuštěný, tak opuštěný tu sním o poesii střechy, já musel ven z těch čtyřech stěn, které jsou bez útěchy. Tak samoten, tak samoten jsem tu jen se svým stínem, až přejde mrak, tu luna pak se zjeví za komínem; ta luna, jež nás oklame tváře se, že se stydí, tvář ukáže a přitom lže tak, jak dovedou lidi. Jen tvařte se tak nevinně, když k štěstí lež vám stačí; z těch maškarád stesk na mne pad a je mi hořko k pláči.