Ves v pohraničí

POZOR SPOILER!!! Ve vlaku jedou lidé, kterým průvodčí oznámí, že se jede jen do Tachovic a do Severova se musí pěšky. Jsou to asi tři hodiny chůze. Sem také na voze směřuje Václav Pavlas se svým otcem, manželkou Marií a synem Josefem. Muž z vlaku potká jiného a jdou spolu až na pilu, kterou má mít onen příchozí ve správě. Je však ubit a ten druhý zaujme jeho místo a stává se tak „pilařem“. Marie pyskuje, že mají barák s číslem třináct, ale ostatním to nevadí. Ihned se chopí práce a začnou si dům zvelebovat. Děda Pavlas je mrzutý z toho, že zde neslyší vlak. Marie však tvrdí, že houkal. Jsou zde také dva trempíři, ale ti se sem nehodí, protože se jim moc nechce pracovat. Na veřejné schůzi je Václav zvolen jako „předseda“ místní správcovské komise. Sousedi si navzájem vypomáhají při žních. Ne však všichni. Například Havel ne. Přesto mu jdou ostatní vypomoci. Pilař odmítá půjčit koně a Josef na pile nalezne krabičku se zlatem. Pilař nález odevzdat nechce, ale Josef ví, co se sluší a patří. Jenže pak řekne o nálezu mezi sousedy a všichni druhý den místo žní vyrazí do okolních domů hledat poklady. Děda Pavlas zkoumá u kolejí, kde je nějaký přejezd nebo tunel, protože mu nepasuje houkání vlaku. Ani neví, že tím odhalil pašeráky. Ti toho mají dost společného s pilařem. Za ním dorazí četníci se „zatčeným“ Josefem a dochází k velkému konfliktu, u kterého je odhalen další zločinec…