Ladislav Helge

Ladislav Helge začínal po válce v archivu Čs.filmového ústavu,odkud odešel do Filmového studia Barrandov.Nejprve pracoval jako zástupce vedoucího výroby,později jako pomocný režisér Jiřího Krejčíka (Svědomí,Frona) nebo jako assistent režie Jiřího Sequence (Olověný chléb) a Břetislava Pojara (Dobrodružství na Zlaté zátoce).Prvním jeho samostatným filmem byla v roce 1957 Škola otců.Za tento film obdrželi tvůrci státní cenu a rok na to byl film na festivalu v Bánské Bystrici odsouzen a označen jako přespříliš negativní dílo,a to vše se pak odrazilo v dalších Helgeho filmech(Velká Samota,Jarní povětří,Bílá oblaka ad.)Skutečnou kritiku celého systému si vysloužil až film Stud,který Ladislav Helge natočil v roce 1967 s mimořádnou otevřeností i osobním nasazením.Právě tento snímek byl hlavní příčinou normalizačního zákazu,který znamenal konec jeho práce u filmu. Od sedmdesátých let vystřídal různá úřednická povolání a v osmdesátých letech pracoval jako režisér a scénárista Laterny magiky.V roce 1990 se vrátil na jedno volební období do čela FITES,kde předtím působil i v šedesátých letech.Později byl i učitelem na FAMU,ve vlastní režijní tvorbě už však nepokračoval.